... novinář a publicista ...

Fejeton na listopad

11.11.2011 21:24

   I do takřka poklidných vod královského města Uherské Hradiště vstoupilo celostátní téma – zdanění hazardu. A jakpak by ne, když je to téma pro náš region nanejvýš aktuální. Prostřednictvím Nadace Děti-sport-kultura podnikatel Ivo Valenta pomáhá, kde je potřeba. Soubor dostane na kroje, muzika na hudební nástroje, autor na knihu, divadlo na nové představení, organizátoři té či oné kulturní akce na to, aby mohli zaplatit moderátora z Prahy atd. Ten zaběhnutý systém na Hradišťsku funguje již řadu let a dá se říci, že si už bez Valentových peněz nedokážeme představit existenci (nejen) regionální kultury.

  A do toho přijdou politici, kteří prošustrovali a nechali rozkrást, co mohli, s tím, že daně z hazardu půjdou do prázdné státní kasičky. Co se s nimi stane, bůh suď? A je celkem možné, že místo na cimbál, na který nemá peníze malá, ale talentovaná muzika, půjdou na golfové hřiště, jež slíbil svým voličům poslanec, nebo na rekreační středisko, které bude provozovat strýc senátora či nenápadně skončí v agentuře, pověřené volební kampaní některé z politických stran.

  Co včil? Máme nechat zmizet peníze v děravé pokladně státu?

Nikoliv. Podle mě nejlepší cestou dokázat politikům, že jsme regionem hráčů a že na ty daně z provozu herních automatů tak trochu máme nárok, protože my sami víme, co potřebujeme k tomu, abychom kulturně přežili do příštího roku, kdy, jak víme podle mayského kalendáře, nastane konec světa. Jenomže obyčejní lidé neznalí velkého světa se herních automatů ostýchají. Všechna ta blikající světla, různorodé hlasité zvuky blížící se rachotu, hlasitý cinkot mincí, když co chvíli vypadne tisícová výhra v drobných, to všechno odrazuje konzervativního měšťana stejně jako hloubavého vesničana, který zná z hospody svého protihráče v mariáši, ale rachotící automat v něm vzbuzuje ostražitost.

  S tím by se mělo něco udělat. Měli bychom si především osvojit, že hrací automat, není náš nepřítel. Napadlo mne, že by možná stačilo vedle každého výherního automatu instalovat automat proherní a váhající by hned věděl, ke kterému má přistoupit. Ale když jsem shlédl inscenaci Gogolových hráčů na scéně Slováckého divadla, uvědomil jsem si, že problém je hlubší. Režisér Robert Bellan předkládá divákům frašku o tom, že všichni, co hrají, nakonec stejně prohrají. Jak mohla dramaturgie Slovácké kapličky a její ředitel Igor Stránský, dopustit inscenaci zastaralé hry, která jde proti našim veřejným zájmům, nota bene režijně inscenované režisérem, který byl viděn, když 15. května 2008 sázel u herního automatu v Praze na Můstku, patřícího ovšem společnosti kyperské. Z takové prohry, si Zdenek Hudeček z Burčáků, o němž je známo že často trhá struny, vůbec nepolepší.

  Myslím si proto, že je třeba na to jít jinak, příkladem. Zatím na herních automatech hrají jen ti, kteří chtějí vyhrát. Ale což to změnit, abychom nemysleli na svůj zisk, ale na to, že prohrou pomůžeme kultuře a posuneme svět o malý krůček dopředu.  Začít by se mělo zdola. Třeba taková Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana. Kdyby v automatech instalovaných v každém patře bývalé synagogy každá z jejích pracovnic týdně prohrála padesátikorunu, rodině by to neublížilo, ale byl by to veřejný signál: hrací automaty jsou plus! Ale příklad by měl jít i shora. Kdy naposledy přispěl do kasičky zmíněné nadace pan starosta Tichavský? Nikdy ho nikdo u hracího automatu neviděl. Má slušný plat a přitom klidně nechává kulturu na gamblerech. Stejně tak místostarostové. Jsem si jist, že kdykoli, když přijde pan místostarosta Uher na mši do kostela, hodí drobný peníz do farářovy kasičky, zatímco kolem herních automatů Synotu projdou, aniž by si jich povšimli. Právě ti by měli jít příkladem.

  Navrhuji proto, aby určitý den v měsíci městská rada a zastupitelstvo šli průvodem k hernímu automatu. Dobrý by byl hudební doprovod cimbálové muziky Jaroslava Čecha. První by prohrál starosta, po něm místostarostové, pak vedoucí odborů a další, až po městské policajty, šoféry a uklízečky. Je zřejmé, že starosta by měl prohrát minimálně dva tisíce a od toho by se stanovily prohry těch dalších. Nakonec by prohráli honorář, který by jim byl vyplacen dopředu, Čechovci. Věřím tomu, že u herních automatů by - nejen ten den - bylo narváno. Podle mě je to jediná cesta jak zachránit lidovou kulturu Slovácka. Pokud ovšem náměstek mninistra kultury nevymyslí něco lepšího.

 

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY S AUTOREM

21. června, knihovna Beroun. Žítkovské čarování.

24. června, Strážnice, skanzen, 11.00 hod. Slovácká čítanka, pořad v rámci MFF Strážnice.

27. června, Boršice,  18.00 hod. beseda o knize Muž, který viděl démona

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení.

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode