... novinář a publicista ...

II. kapitola - Strach v Poolšaví: Pečeněhové

09.07.2010 15:54

„To víte, že vím, kde jsou Beščeně. Kousek za naší zahradou jsme měli pole. A to už bylo v Beščeních, říkávaly maminka. Bylo to mezi dráhou a Solnou cestou. Vzpomínám si, že tam bylo rameno Olšavy, Olšávka se říkalo...“ řekla mi paní Spilková.

Nemýlil jsem se, když mně napadlo, že nejspíše někdo z obyvatel Starého Města (část Kunovic na pravém břehu Olšavy) mně pomůže najít do Beščení cestu.

Kdysi, když ještě nebyl z Kunovic do Hradiště pod železniční tratí podjezd, ale chodilo či jezdilo se přes přejezd chráněný závorami, byl přístup jednoduchý: stačilo za závorami zahnout podél trati a vyjít do polí táhnoucích se až k řadě domů podél hlavní derflanské silnice, zmíněné Solné cesty. A přeskočit strouhu, která se táhla souběžne s tratí. Zbytek staré Olšavy.

Kde se tam Olšava vzala?

Řeka v dolním toku tekla totiž jinudy. Zatímco dnes směřuje rovnou k západu protékaje Starým Městem kunovským, v dobách o kterých vypravujeme, se ve Starém Městě stáčela k severu, podcházela železniční trať vlárské dráhy i silnici na Brod, obtékala derflanskou ostrožnu a směřovala k  Uherskému Hradišti. Mezi Hradištěm a Mařaticemi, v místech dnešních Smetanových sadů se pak Olšava vlévala do ramene Moravy zvaného Morávka. Morávka spolu s Moravou obtékaly obloukem rozlehlý ostrov, na kterém bylo později založeno Uherské Hradiště. Takto tekla Olšava po mnoho století. Teprve koncem 18. století po zrušení hradišťské pevnosti a odstranění hradeb, byl tok odkloněn západním směrem do svého současného řečiště a z původního se stalo rameno – Olšávka. (V Kunovském lese se ovšem Olšava stáčela k jihu a do Moravy vtékala až u Uherského Ostrohu. Dnešní soutok u Kostelan vznikl umělým propojením obou toků ve 20. století v souvislosti s regulací.)

Kupodivu část onoho původního řečiště Olšavy, oné Olšávky, dosud existuje; hluboká strouha ještě před stoletím sloužila k odvádění vody při povodních. Nic již nepřipomíná dobu ranného středověku, až na název trati, kterou prochází – Beščeně! Podél koryta vede do Beščení i cesta, po níž už chodí málokdo; vlastně jen majitelé přilehlých polností. Pěšina se náhle objevuje tam, kde by ji hledal málokdo – za objekty a sklady firmy AVAX. Paradoxně právě vpád městské periferie v podobě hal, plotů a obrovitých rour do venkovské přírody patrně uchránil kousek zapomenuté krajiny. Když se odvážlivec nezalekne výstražných tabulí, slídivého kamerového systému a překoná i vybetonovaný úsek sloužící jako parkoviště, vejde vzápětí do zeleného tunelu stromů a keřů lemujících řečiště staré Olšavy. Dnes je to strouha s loužemi nevábné vody, ale cosi z dob, kdy byla ještě dravou řekou, zde přetrvává. Je to duch krajiny, genius loci, evokující romantickým vzezřením zapomenutého přírodního zákoutí časy, kdy v houštinách na břehu řeky číhalo nebepečí v podobě bojovníků z kmene Pečeněhů. Příslušníci kočovného kmene po pádu Velké Moravy, kdy se Olšava stala hranicí mezi Moravou a Uhrami (Slovenskem), byli součástí strážních oddílů střežících uherskou hranici.

A kdo Pečeněhové byli?

Od karpatských průsmyků a poté stezkou podél Olšavy se v historických dobách pohybovali nejen obchodníci se zbožím ze vzdálených východních trhů, ale vpadaly tudy do úrodného a hustě obydleného středního Pomoraví i hordy divokých nájezdníků. Byla to v různých dobách etnicky různorodá cháska – Hunové, Avaři, staří Maďaři, Mongolové, kterým naši předkové říkali Tataři, Kumáni a Uhři, také Turci a mnozí další. Patřili k nim i Pečeněhové.

Pečeněhové - již slovo samo o sobě obsahuje určitou negativní emoci, jakoby z něho byli cítit pohanští běsové. Neměli k nim daleko. Jeden z jejich vládců jménem Kurja si z lebky knížete Svjatoslava, kterého zabili v roce 972 na břehu Dněpru, nechal vyrobit číši ke slavnostním přípitkům.

Pečeněhové původně žili na pláních mezi Volhou a Uralem, ale odtud se přesunuli do severního Černomoří, do oblasti kolem Dněpru. Odtud pronikali na západ až po Dunaj, který překročili v roce 1086. Byli to typičtí nájezdníci, kteří podnikali loupeživé vpády proti všem svým sousedům. Armádu Pečeněhů tvořila lehká jízda vyzbrojená luky, šípy, kopími a šavlemi. Používali hlavně nenadálé nájezdy, údery z křídel a předstíraný ústup s cílem vlákat nepřítele do léčky. Jejich konec je spojen s bitvou u Leburnu, kde byli roku 1091 na hlavu poražení byzanským císařem Alexiasem Komnenosem. Po této porážce se část z nich usadila v Horních Uhrách, tedy na Slovensku, a jako vojáci se uplatnili v uherském vojsku. Při vpádech na Moravu jejich krutost pocítili na vlastní kůži i obyvatelé osad, které vyrůstaly na troskách kdysi nevýslovné pevnosti Rostislavovy – Veligradu. Mít za blízkého souseda oddíl Pečeněhů znamenalo žít v neustálém strachu o život. A byl to právě tento strach, který vtiskl kusu země při řece Olšavě, kde měli před tisíciletím svůj tábor, jejich zkomolené jméno - Beščeně.

Je možné, ba pravděpodobné, že za pár let naši potomci, zdatní ve vyhledávání jakýchkoliv informací na internetu, navrhnou městské radě zrušení názvu Beščeně, protože nikdo nebude vědět, co znamená, a doporučí nahradit ho nějakým srozumitelnějším názvem, třeba Bezcenné. A ve chvíli, kdy členové zastupitelstva byť v dobré víře zvednou pro změnu názvu ruku, přijde krajina i my, kteří v ní žijeme, o kus historické paměti.

 

 Beščeně

 Olšávka 1

Olšávka 2

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY, AUTOSRKÁ ČTENÍ

21. října, Památník Velké Moravy St. Město, 13.00 hod. Příběh Velké Moravy. (Neveřejná akce.)

23. října,  místní knihovna Slavkov u Uh. Brodu, 17.00 hod. Žítkovské čarování

24. října, Nivnice, místní knihovna, 17.00 hod. beseda o tvorbě

25. října, Nová Lhota, knihovna, 17.00 hod. autorské čtení

26. října, Luhačovice, Městská knihovna, 17.30 hod. Žítkovské čarování

27. října, Štítná nad Vláří, místní knihovna, 17.00 hod. Žítkovské čarování

30. října, Brno, Památník Jiřího Mahena, 18.00 hod. Žítkovské čarování

3. listopadu, Vacenovice, místní knihovna, 18.00 hod.  autorské čtení

6. listopadu, Rožnov p. Radhoštěm, Městská knihovna, autorské čtení, beseda o tvorbě

7. listopadu, Vigantice, knihovna, autorské čtení, beseda o tvorbě

9. listopadu, Rohatec, Obecní knihovna, 17.00 hod. autorské čtení

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

21. listopadu, Kostelec na Hané, knihovna, 17.00 hod., Žítkovské čarování

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení

5. prosince, Koryčany, Městská knihovna, U nás na Slovácku, autorské čtení

17. ledna 2018, Záhlinice, Muzeum F. Skopalíka, Žítkovské čarování

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode