... novinář a publicista ...

Kapitola XIII: Bitva na Luckém poli (Díl 2)

06.08.2011 11:36

A co se na Luckém poli vlastně událo?

 Nechme si o tom vyprávět Františkem Palackým: "Z obou stran brali se tam knížata s celým vojskem a pompou velikou; avšak hned při rozbíjení táborů povstaly svády.... Uhři bez vědomí krále svého k ochraně svého ležení kázali střelcům svým, divokým Bisenům a Sekulům, postaviti se mezi oba tábory, čehož arci Čechové nemohli vykládati sobě za přátelské znamení, pročež chopivše se zbraně, v okamžení octli se v zápasu. Strhl se boj velmi krutý (13. máje) a Uhři zvítězili na tom místě, zabivše Čechům udatného Juříka, žateckého kastelána, i větší částku pluku jeho, takže i Vladislav dal se již na outěk. Zatím ale Ota i Soběslav kopéčkem obešedše tábor uherský se čtyřmi moravskými a tolikerými též českými zástupy, obořili se naň stranou. Tak nenadálému outoku nemohli Uhři (jichžto král právě tehdáž s arcibiskupem ostřihomským a s pány svými stoloval) odolávati dlouho; celé vojsko v náramném zmatku rozutíkalo se, takže konečně i vítězní Sekulové a Biseni prchnouti museli a veliké množství pánů uherských přišlo o život. Čechové a Moravané stíhali poražené Uhry až k řece Váhu, ve kteréž také mnozí z nich utopili se; a celý tábor uherský padl vítězům v kořist." Jak už to v takových případech bývá, vítězové slavili a měli proč, neboť ukořistili nepříteli velké poklady, totiž „báječné množství zlatých a stříbrných nádob“.

  Nenadálou, neblahou a předem nerozmyšlenou, krutou a krvavou nazývá bitvu na Luckém poli Kosmas. Původní záměr obnovit přátelství, či spíše nastolit mír, se rozplynul vniveč, a Poolšaví i nadále zůstalo horkou hranicí.

  A tak už zbývá jenom odpovědět na poslední otázku - kde konkrétně Lucké pole, na němž místo plánovaných přátelských přípitků tekla krev, vlastně bylo, neboť pojem "v blízkosti potoka Olšavy" dává příležitost k různým výkladům.

  Vyjděme z Kosmova textu: k bitvě došlo zcela určitě v místech, kde se říčka dala lehce překročit; nezapomeňme, že mělo jít o mírová jednání a Olšava tedy měla spojovat, nikoliv rozdělovat. To znamená, že se setkání muselo uskutečnit při brodu. A ten byl právě tam, kde je dnes město Uherský Brod. To ještě v roce 1116 neexistovalo, z pramenů však víme o osadě Neradicích, ležící na brodě. Vesnice se nacházela zhruba v místech uherskobrodského pivovaru a okolí, což je dnes hustě zastavěná část města. Brod, na kterém se vybíralo mýto, byl tedy někde na příslušném úseku Olšavy. A ještě něco můžeme z pramenů vyčíst - Lucké pole nebylo jistě přímo na řece, ale dál od říčního toku v rovinatém nezalesněném terénu, který byl, jak rovněž vyplývá z Kosmova textu, od Olšavy oddělen pahorkem. Jenomže to všechno nestačí k tomu, abychom si mohli říci: Tady to bylo!

  Stejně uvažoval i historik a archivář Metoděj Zemek (1915-1996), který se mj. zabýval moravskou vlastivědou, především pak oblastí jihovýchodní Moravy. V písemných pramenech se vyznal jako málokdo, jejich výpovědní hodnota však v tomto případě končí právě na břehu říčky. Byl si vědom, že rozřešit historickou hádanku by mu pomohla stopa v terénu, třeba v pojmenování, lidové podání, pověst vztahující se k místům, kam by bylo možno bitvu v souladu s Kosmovým textem situovat. A tak se tu stopu vydal hledat. Ta místa dobře znal, vždyť se narodil ve Vlčnově, vesnici, která leží právě ve zmíněném nárazníkovém pásmu mezi Olšavou a Bílými Karpatami.

  Jeho výprava do krajiny Luckého pole, zdá se, pomohla historickou hádanku vyřešit. V blízkosti obce Slavkov totiž narazil na podobné zeměpisné označení. Kosmas ve své kronice psané latinsky označuje pole názvem Lucko nebo Lusco, což zní foneticky Lusko. A právě tak lidé nazývali ještě ve 2. polovině minulého století mírný svah v katastru mezi Slavkovem a Dolním Němčí, napravo od silnice spojující obě obce. Také potok, který teče z Horního Němčí přes Slavkov do Dolního Němčí, byl podobně nazýván – Lucko, Lusko nebo Luvno. (Jižně od Slavkova pak získává název Okluka.) Trať i potok jsou pod těmito názvy zaznamenány i v topografických mapách z let 1875–1883 a v některých mapách pozdějších. Historik si rovněž poznamenal, že místní občané, starší sedmdesáti let, jmenují pole i potok zřetelně slovem "Lucko," kdežto mladší generace "Lusko". Na další zajímavosti narazil v lidovém podání - Kosmovu zprávu o Luckém poli převzal i autor obecní kroniky ve Slavkově a okomentoval ji ústní pověstí, že na místě označeném jménem Lucko, prý kdysi stávalo město. V prostoru Luckého pole, jak jej Zemek lokalizoval, je mezi lidmi uváděno také pojmenování Podbojisko. A konečně - nedaleko Dolního Němčí jižním směrem se nachází lokalita  Tábořisko. V hypotéze o bitevním poli mezi Slavkovem a Dolním Němčím nechybí ani pahorek, který obešla knížata Soběslav a Ota. Mohla to být Černá hora jihovýchodně od Uherského Brodu, svažující se k Olšavě.

  Poté, co svoji hypotézu v roce 1972 uveřejnil v podnes citované monografii Moravsko-Uherská hranice v 10. - 13. století, bylo Lucké pole mezi Slavkovem a Dolním Němčí zaneseno i do turistických map. (Mezi kótou 306, na níž je dnes vysílací věž, a někdejším Padělským mlýnem.) A tak je najdeme i na turistické mapě na internetu. Stačí pár kliknutí a počítač nás upozorní na místo, kde se před devíti stoletími setkali panovníci, jejichž dobré úmysly nakonec vydláždily cestu do pekel.

  Krajina Luckého pole podél silničky do Slavkova je jen a jen pole. Doslova a do písmene. Kus země, na níž jsou po staletí obdělávaná pole, již dávno ztratil řeč. Neprobouzí v člověku tušení cítěná na valech dávných hradisek či v mohylových polích.

  Jen Olšava ví své, ta si pamatuje, ale nic víc neřekne. Možná proto, že si víc nezasloužíme. Vždyť i na břehu, kde kdysi odpočíval Kosmas, je místo zeleného trávníku betonové koryto. Co, my lidé, nevíme, nemůžeme zkazit!

 

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY S AUTOREM

1. srpna Uh. Hradiště, Park Rochus,  18.00 hod.,Žitkovské čarování. Účinkují sbor Čečera a Gajdoši z Kopanic

15. srpna, Uh. Hradiště, Kafeuprostřed, 19.30 hod., O Hradišti a Slovácku s Vladimírem Doskočilem

14. září, Kunovice, Městská knihovna Kunovice, 17.00 hod. Žítkovské čarování

27. října, Štítná nad Vláří, Místní knihovna, Žítkovské čarování

6. listopadu, Rožnov p. Radhoštěm, Městská knihovna, autorské čtení

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení.

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode