... novinář a publicista ...

Kapitola XV: Ach, Brozané, pomožte! (Díl 1.)

19.10.2011 22:48

Když se nepřítel ze Zálesí navracoval, tehdy nedaleko města mašíroval, takže bylo slyšeti naříkání lidu zajatého, kteří volali s pláčem: „Ach, Brozané, pomožte!“ Ale tu nebylo možné takové síle odolati a z takového zajetí pomoci.“ Kolikrát asi byli obránci hradeb města Brodu svědkem obrazu, který zaznamenal městský syndik Letocha.

  O velkém štěstí mohli mluvit lidé z okolních vesnic, kterým se podařilo utéci pod ochranu městských hradeb – pokud se ovšem o blížícím se nebezpečí dozvěděli včas. Strategická poloha města na brodě přes řeku v místě, kde se sbíhaly cesty od horských průsmyků, v době válečné nebyla rozhodně potěšitelnou výhodou. Jeho hradby stály v cestě všem, kteří přijížděli s dobyvačnými úmysly od Vláry, Hrozenkova či Strání. A bylo jich v 17. století více než v kterémkoli století jiném. Město bylo v permanentním ohrožení; jeho hradby byly sice pevné, ale nikoliv nedobytné. Části zdí, jimiž bylo město obehnáno, i jedna z bran, jíž se do města vstupovalo, zůstaly zachovány podnes. Kdysi měly být ochranou jedněch a hrozbou druhým, dnes jsou pouhou památkou, která dodává městu punc starobylosti. Na hradbách a jejich obráncích závisel život všech a proto jim byla věnována mimořádná pozornost. V nejistých časech se všichni museli podílet na jejich opravách a zpevňování a jejich přelézání a poškozování se zvlášť přísně trestalo. Při soudu byl tento přečin zvlášť přitěžující a provinilec býval trestán i ztrátou hrdla.

  Ze čtyř městských bran, které stály ve směru čtyř světových stran, se dochovala jen brána severní, nazývaná Prakšická anebo Zámecká, podle zámku, který se k ní přimykal. Dnes už ji ale nikdo jako bránu do města nevnímá – je z ní vstup do Muzea J. A. Komenského. Vchod do brány uzavírala dobře okutá dubová dvojkřídlová vrata. V průjezdu stávala brána pro hlídače, branného, s lávkou. Na severní straně ve zdivu osazený trám, do něhož zapadl spouštěcí most. Nahoře v rozích byly ve zdi dva otvory pro lana nebo řetězy. Hradební zeď byla zpevněna hradebním příkopem, přes který se kladl spouštěcí most. Nejvyšší a nejpevnější byla Dolní brána, Nivnická, směřující k Olšavě, odkud přicházelo nebezpečí nejčastěji.  Proto byla zbudovaná z kvádrů a uzavírána dubovými, železem pobitými vraty, později mříží s dřevěným, dobře okovaným hřebem, spouštějícím se na nepřítele.

   Každá brána měla svého stálého strážce, branného, který nad ní bděl dnem i nocí. Tito branní patřili k nejdůležitějším městským služebníkům, a proto jím mohla být jen osoba spolehlivá a poctivá. Dříve, než byl přijat, složil přísahu do rukou městské rady a započal řádnou službu. Klíče od bran po jejich uzavření, což bylo hodinu po západu slunce, branní odevzdávali primátorovi, který byl současně velitelem města. Branný měl povinnost vykonávat svou službu poctivě a nesměl se vzdálit od brány. Vnikl-li do města zloděj nebo vypukl-li požár, zvonil zvoncem na poplach. Stejně, blížil-li se nepřítel.

  Ne vždy to bylo co platné. V létě roku 1621 vydrancovali města vojáci Betlehena Gábora a „zanechajíce město a tu všecko okolo města pusté, pryč odtáhli.“ Ale ani císařští, kteří městu měli pomoc, se nechovali lépe, ať již přitáhla armáda generála Bukvoje, v roce 1623 vojáci Lichtenštejnovi, později rejtaři hejtmana Thena, pěchota Thunova, v roce 1625 vojska Mansfeldova či Valdštejnova. Nám již známý letopisec situaci zaznamenal slovy: „A takové silné lotrování, jak Jeho Milosti Císařské lidu, tak i nepřátelského za dvě neb tři léta trvalo, a tak role jak při městě, tak i v dědinách zpustly a jako nějaký háj bylinami trním a jinými neřestmi zarostly, takže vlků, lišek a jinší zvěře ty časy v takových pustotinách dosti se narodilo. A lidu po dědinách žádných, ani psa, ani kočky nebylo, a ti, kteří se do města dostali ti hladem a zimou v hnojích, a jinde na hůrách a ve sklepích bídně mřeli.    

  Nejinak tomu bylo, když „Švejda do Moravy vtrhl“. Brod, který byl v té době bez větší posádky, otevřel dobrovolně své brány Švédům plukovníka Petra Andersena. Ačkoliv měšťané složili výpalné, přece Švédové při svém odchodu o týden později na vozech plných kořisti a s „všelijakými provianty, pivem, vínem a jinými loupežemi navalenými odešli“. Město zapálili, takže „rathaus, klášter, zámek, pivovar, stodoly, dvory, kromě kostela farního a koliksi domův všechno do gruntu shořelo a na miliony škody se stalo.“

  Největší rabování postihlo město v roce 1683. 14. července toho roku uherské hordy protihabsburského povstalce Tokolyho vedené Adamem Petneházym přitrhly k Brodu a o 5. hodině ranní vpadly nedostatečně chráněnou Zámeckou bránu do města. Prameny uvádějí jízdu na koních o síle 5000 mužů, mezi nimiž byla i jedna žena za vojáka převlečená, – a na potkání chodce pobíjeli.  „Úprkem vpadli s troubením a na šalmaje hraním s takovou fúrií, že koho napadli, stínali a stříleli. Po mordech vykonaných s koní poslézajíc, do rabování domů všech, jakož i také kostelů se obrátili. S koňmi do nich vjedou, oltáře obírati, rúbati, velebnou svátost po kostele rozsýpati, po ní se šlapati, hroby kostelní otevírati a pokladů v nich na tělách lidských hledati počali. Jinší po městě rozptýleni truhly loupali, skříše vyhledávali, víno ve sklepích rozsekávali a všechno zlé se ženským pohlavím až do poledně jsou prováděli. Město tehdy již zapálené pomaly celou noc hořelo tou stranú…“  Letocha, který vše viděl na vlastní oči, pořídil i seznam „zamordovaných,“ mezi kterými byli brodský děkan Václav Halámek, hejtman Václav Čerňák, purkrabí Jan Schwatzbauer a dlouhá řada dalších, oficírů, měšťanů, hoferů, vandrovních, panské čeládky, osob z předměstí, žen a dětí. O život přišel i městský kat Jiřík, který však neprodal svoji kůži lacino: „několik rebelantů mečem svým sťal, až na něj síla přišla, teprv jest zabit“.

 

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY, AUTOSRKÁ ČTENÍ

21. října, Památník Velké Moravy St. Město, 13.00 hod. Příběh Velké Moravy. (Neveřejná akce.)

23. října,  místní knihovna Slavkov u Uh. Brodu, 17.00 hod. Žítkovské čarování

24. října, Nivnice, místní knihovna, 17.00 hod. beseda o tvorbě

25. října, Nová Lhota, knihovna, 17.00 hod. autorské čtení

26. října, Luhačovice, Městská knihovna, 17.30 hod. Žítkovské čarování

27. října, Štítná nad Vláří, místní knihovna, 17.00 hod. Žítkovské čarování

30. října, Brno, Památník Jiřího Mahena, 18.00 hod. Žítkovské čarování

3. listopadu, Vacenovice, místní knihovna, 18.00 hod.  autorské čtení

6. listopadu, Rožnov p. Radhoštěm, Městská knihovna, autorské čtení, beseda o tvorbě

7. listopadu, Vigantice, knihovna, autorské čtení, beseda o tvorbě

9. listopadu, Rohatec, Obecní knihovna, 17.00 hod. autorské čtení

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

21. listopadu, Kostelec na Hané, knihovna, 17.00 hod., Žítkovské čarování

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení

5. prosince, Koryčany, Městská knihovna, U nás na Slovácku, autorské čtení

17. ledna 2018, Záhlinice, Muzeum F. Skopalíka, Žítkovské čarování

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode