... novinář a publicista ...

Kapitola XX: O Černém Jankovi

14.11.2011 21:34

  Ale abychom neskončili tak bezútěšně, připomeňme si aspoň jednu událost s koncem šťastným, událost, která našla symbolické ztvárnění v soše umístěné pod hodinami na radniční věži. Ano, řeč je o pověstném Černém Jankovi, který od roku 1730 z výklenku radniční věže shlíží na hlavní náměstí a zazvoněním před začátkem každé hodiny připomíná Brozanům, jak bylo jejich město zachráněno před kuruckými hordami.                   V klášterní kronice je příběh zaznamenán následovně: „Kuruci při obléhání města použili lsti a stáhli se do větší vzdálenosti od města. Unavení měšťané Zanechali Na hradbách jen stráže avšak i ty dlouhým bděním byly unaveny. Nepřítel však bděl. Jedné tmavé noci počaly se k hradbám plížit temné postavy. Nepozorovány se dostaly až ke zdi. Opatrně přistavovaly k hradbám žebříky a již se vzhůru drápaly. Jejich vůdce v parádní zbroji již hradby slezl. Tápal podél černající se zdi, šel opatrně, neboť tu byly hromady kamení a klád, ale najednou zakopl o nějaký kámen a byl by se svalil, kdyby se náhodně nezachytil za nějaký provaz ze zdi visící provaz. Sotva se ho zadržel, zazněl nočním tichem hlas zvonu nad jeho hlavou. Provaz byl od zvonu, kterým se šturmovalo na poplach v čas nebezpečí. Stráže se probudily, strhl se hluk a křik, zděšení obránci města zahlédli nepřítele na hradbách. Na staré radnici na Dolním rynku právě odbíjela půlnoc, když se rozzuřil boj muže proti muži. Kuruci byli zahnání z hradeb a město bylo zachráněno. Jejich nepozorný náčelník byl zajat a po výslechu právem útrpným odsouzen k smrti.“

  Je to právě on, kurucký hejtman - Černý Janek, který shlíží z radniční věže na ruch Masarykova náměstí. Nepatří naší době, jako by byl z jiného, vymyšleného světa. Jedna z mála památek na těžké doby před třemi staletími. Hradby kolem města jsou dávno zbourány, neboť se nemáme čeho obávat?

Skutečně?

 

 

Epilog

 

  Prošli jsme se po březích Olšavy od Uherského Hradiště až po Uherský Brod. Byli jsme svědky mnohého, ale zdaleka ne všeho. Nejen každé město, každá obec má své dějiny. I každý rod, či rodina i každý jednotlivec. Jakkoli dlouhý text, jakékoli množství pramenů není schopno postihnout vše, neboť každý okamžik života je jedinečný, neopakovatelný, ale do dějin se z nich zapíší jen některé chvíle, některé události, některé osobnosti. Koneckonců ani není třeba všechno znát a vědět, důležité je porozumět a umět se vcítit. Pohybovat se krajinou s vědomím, že i fyzická existence každého z nás a celá naše doba je jen jediným okamžikem jejího trvání. Že jsme slovem, řádkou, odstavcem, stránkou v knize, která ještě nebyla dopsána a o jejíchž následujících epizodách a toku dějů rozhodují velkou měrou postavy ze stránek předešlých.

  V tomto smyslu jsem přemýšlel o tom, zda i události, které se odehrály podél Olšavy, mohou skýtat obecné poučení. Odpověď jsem našel ve spisu Lamentací aneb Pláč naříkání země moravské. Jejich autor se takto zamýšlí nad příčinou válečných požárů, které v 17. století krutě poznamenaly tento pohraniční kraj.

  „Opustili a v poušť uvedli synové moji hrady pevné a někdy nákladně vzdělané, hledali rovin, míst rozkošných, na nichž sobě křtaltovně své tvrze stavěli a jako vlaštovice hnízda lípali, hleděli pejchy a nádhernosti v šatstvu a rouchu, kroje divné, vlaské, německé, španělské, francouzské a jiné oblíkali a kdo mohl, v tom jeden druhého převejšiti, něco napřed měl.

Odtud se dali se v pankety a hody ustavičné tak, že dosti potřebný majetnosti sto a půl druhého krmí míti musel. Co pak paní korouhevní?! Tu již ať jest víno bílé, červené, rozličné malvazy, Ryvola, Pineol aetc., všudy jediné opilství hanebné, tak že ten, kdo čtyři, pět, šest jiných opil, za člověka rytířského držán byl. Mnohý se za den dvakrát, třikrát prospal a zase pil. Některý ani poctivých pánů, paní a panen, nad to služebníků nic nešetře, za stolem kde jedl a pil vyvrátil a položiv se jako svině na stůl, usnul a spal. Co dále z toho pošlo? To musela býti muzika a pacholata zpívající písně světské, oplzlé, nemravné a hanebné, které dobré mravy porušují, za které netoliko se styděli a že se Bůh na to dívá, zapomněli, ale ještě v nich kratochvil, rozkoš a potěšení své měli, smíchy, řehtání a poskakování svá strojili. Odkudž hned ať tanec jest, v kterémž k manželce druhého, panně a děvečce, jako kůň řechtal, objímal, ji sobě namlouval a jako řezník podojně mačkal. Z toho není div, že hanebné smilstvo, cizoložstvo a rufianstvo na vrch vzešlo, nebo to již za žádný hřích počítáno nebylo, anobrž moji synové to měli za poctivost a pochvalu, který více panen zprznil a jejich pentlíky truhličku naplnil, aneb který větší rejstříky míti mohl, kolik ponížil panen, vdov a cizích manželek, nepočítaje toho, kolikrát s kterou lotroval. Čehož nemohl dojíti chytrostí, opilstvím, dary, tehdy skrze čáry dojíti usiloval. Mnohý pro některé a nětčí zdraví pil, až ze sebe duši jako sysla z díry vylil… Mnozí lidé obecní to všecko spatřujíce, velmi pilně postoupili po svých předložených a pustili sobě i osvobodili uzdu ke všem nešlechetnostem a summou docela se Boha strhli, bázeň jeho zavrhli, stud potratili, všecky svaté ctnosti sobě pro mladost a starost zvošklivili, žádný žádného netresce, vyšší, aby jen peníz dostávali, nic k hříchům neříkají, tito, aby svobodu k hřešení měli, peněz nelitují…“

  Přesto, že jde o sdělení týkající se stavu společnosti před čtyřmi stoletími, jakýsi zneklidňující podtext je z něj patrný. Zvláště, když dočteme až do konce:

Umřelo právo, zhynula spravedlnost, odvandrovala a odstěhovala se věrnost. Protož Bůh jsa spravedlivý déle toho nésti nemohl, avšak prve, nežli trestal, trestání své ohlašoval, tak se chovaje, jako otec k dítkám, které když hřeší, napomíná je a metlu ukazuje, že je trestati bude a když nechtí dbáti, tu skutečně tresce...

 

 

                                                                                                        KONEC

 

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY S AUTOREM

21. června, knihovna Beroun. Žítkovské čarování.

24. června, Strážnice, skanzen, 11.00 hod. Slovácká čítanka, pořad v rámci MFF Strážnice.

27. června, Boršice,  18.00 hod. beseda o knize Muž, který viděl démona

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení.

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode