... novinář a publicista ...

O Výhonku Slovácka na dalekém Opavsku

10.12.2008 06:21

V polovině listopadu oslavovala Slovácká obec Výhonek Opava půlstoletí své existence. Krajanské sdružení moravských Slováků posedlých folklorem, kteří se na umístěnky dostali v padesátých letech na severní Moravu, založil v r. 1958 veterinář Zdeněk Fojtách z Uherského Brodu. Základem Výhonku je cimbálová muzika a mužský sbor, soustřeďující kolem sebe rodinné příslušníky a přátele folkloru.

K oslavě půlstoletí svého trvání obec pronajala zámek v Hradci nad Moravicí. Oslavy začaly již v pátek 14. listopadu v podvečer výstavou obrazů Jury Holáska a Miška Evena, kterou jsem měl tu čest zahájit. V sobotu se konal slavnostní koncert v největším ze zámeckých sálů; přijela řada gratulantů z okolí, ale i ze Slovácka (Vonica Krumvíř, mužský sbor Blatnice). Byl to nádherný večer s lidovou písní a lidmi, kteří se od ní nedokázali odloučit. Vždyť Zdeněk Šmika, primáš muziky, původem z Otrokovic, stojí v čele kapely od zmíněného roku 1958, tedy plných padesát let, a je nejstarším slováckým aktivním primášem vůbec.

I víno zde bylo skvělé a nejlepší kupodivu to zdejší – Perlu severu pěstuje na své zahrádce v Brance u Opavy IV. starosta Výhonku MUDr. Milan Rampáček, rodák z Podluží.

Na oslavy přijel i se svou Julinkou kamarád Gustav Knot z Topolné. Jako mladý absolvent kroměřížské mlékárenské průmyslovky se dostal v roce 1959 na umístěnku do Krnova. Výhonek nemohl minout – stal se basistou, zpíval se sborem – a verboval. Výhonek se mu stal i jinak osudným.

Časem se zahleděl do zpěvačky Julinky Raidové a rozhodl se s ní oženit. Nebylo to však tak jednoduché, neboť snoubenci museli podstoupit schvalovací rituál. Dne 12. března 1967 adresují starostovi obce a radním dopis, v němž žádají „o povolení k uzavření svazku manželského“. „Naše poznání sa začalo na půdě drahéj obce slováckej a pokud víme, bude to první taková událosť v obci. Proto nám nedělajte žádných velikých potíží,“ dodávají v žádosti.

Výboři zasedli a poté „co sa vypily poplatky“ (7. dubna 1967) starosta Fojtách vydal „na základě obce usnesení povolení k ženění a samo sebů k množení Julince a Gustovi, co sa budú volat Knotovi.“ Pak teprve mohla následovala svatba, velice veselá, které se zúčastnila celá obec. Obřad, v němž promlouval starosta, jeho náměstek a advokát, byl pronesen ve verších a má pětatřicet slok. Autorem, nejen tohoto, ale mnoha dalších básnických dílek složených pro podobné příležitosti, byl Zdeněk Fojtách.

A když se už manželé Knotovi stěhovali do Gustovy rodné obce na Slovácko, dostali na cestu „výhostný list“ napsaný ve verších. Ono básnické dílko, z něhož aspoň kousek ocituji, je dokladem hlubokého přátelství a mezilidských vztahů, které se z našeho života čím dál více vytrácejí.

Náš dík za tu dobu kdy basu
strúhals a pěsničky pěl
a obveselils mnohú chasu
cifrú taneční, kerú z nás nikdo neuměl
tak životně a lehko vyjádřit pohybem
cit písně. To nebylo omylem,
tak ozývá sa vždycky mládí;
aj nám ozvala sa vzpomínka domova.
Proto ťa máme všeci rádi.
A na ty, keré sme měli rádi kdysi
dycky sa časem vzpomíná,
ať ten to byl, či dneskaj zase ty si.
Tož utřít slzu do šátečku
A než uděláme za vším tečku
Pěsničku na rozlúčenú.
Bude tu aj chvilku pusto –
Tož sbohem, Gusto!

Gusta a Julinka Knotovi na Výhonek nezapomněli a obec nezapomněla na ně. Na slavnostní koncert se Gusta oblékl do kroje - natáhl nohavice, obul holénky, na košulu navlékl světlý lajblík, na hlavu nasadil baraničku – a na scéně se připojil k Výhonku, obci, v níž má nadosmrti domovské právo. Když pak zazněl verbuňk, sedmdesátiletý Gusta cit písně cifrú taneční tak životně a lehko vyjádřil pohybem, že divákům přeběhl v náhlém zachvění krásy a citu mráz po zádech.

Vida, jaká pevná a plodná odnož je ten Gusta. Mnoho let vedl v Bílovicích soubor Včelaran a z jeho čtyř dcer dvě byly souborové tanečnice. Však také při své gratulaci Výhonku připomněl, že přece ty dcery byly tak trochu také jeho zásluhou.

Tož takové rovné a pevné kmeny vyrůstají z Výhonku, „daleko od naších, aj dyž toť slunko na révu nesvítí“.

Ve fotogalerii jsou k vidění z oslav tři fotografie. Na jedné je Gusta i s Julinkou, já a Mirek Masařík, rodák z Lopeníku. Na další pak Miško Eveno vedle Bohumily. Na třetí zpěváci z Výhonku, muži, kteří zůstali věrní svému rodnému kraji.

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY, AUTOSRKÁ ČTENÍ

 

23. října,  místní knihovna Slavkov u Uh. Brodu, 17.00 hod. Žítkovské čarování

24. října, Nivnice, místní knihovna, 17.00 hod. Záhadný nivnický zvon

25. října, Nová Lhota, knihovna, 17.00 hod. Žítkovské čarování 

26. října, Luhačovice, Městská knihovna, 17.30 hod. Žítkovské čarování

27. října, Štítná nad Vláří, místní knihovna, 17.00 hod. Žítkovské čarování

30. října, Brno, Památník Jiřího Mahena, 19.00 hod. Žítkovské čarování

3. listopadu, Vacenovice, místní knihovna, 17.00 hod.  autorské čtení

6. listopadu, Rožnov p. Radhoštěm, 16.00m hod. Městská knihovna, autorské čtení, beseda o tvorbě

7. listopadu, Vigantice, knihovna, 17.00 Žítkovské čarování

9. listopadu, Rohatec, Obecní knihovna, 17.00 hod. autorské čtení

 

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

 

21. listopadu, Kostelec na Hané, knihovna, 17.00 hod., Žítkovské čarování

 

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení

 

5. prosince, Koryčany, Městská knihovna, U nás na Slovácku, autorské čtení

17. ledna 2018, Záhlinice, Muzeum F. Skopalíka, Žítkovské čarování

 
 
 

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode