... novinář a publicista ...

V. kapitola - Je na sadské výšině hrobka Mojmírovců? Díl 1

20.09.2010 15:54

Večer doma, když jsem si zpracovával poznámky ze setkání s docentem Galuškou, mně začala vrtat hlavou myšlenka. Když připustíme, že chrám Panny Marie na sadské výšině měl v době rozkvětu velkomoravské říše postavení metropolitního chrámu a byl tedy z hlediska své funkce nejvýznamnějším křesťanským kostelem v zemi, pak je pravděpodobné, že v něm byl pochován nejen jeho církevní správce, v našem případě arcibiskup Metoděj, ale, jak bylo v křesťanském světě běžné, také další osoby, i světské, především takové, které kostel založily, darováním majetku se o něj zasloužily či jinak mu prospěly. I sadský kostel byl nepochybně založen se souhlasem místního velmože či panovníka a lze očekávat, že ten, kdo se o něj zasloužil, je v něm také pochován. A vzhledem k mimořádnému významu svatyně je možné očekávat, že se stala místem posledního odpočinku velkomoravských panovníků.

Kde bývalo sídlo knížete Mojmíra, nevíme. V případě Rastislava však mnohé nasvědčuje tomu, že jeho panství bylo právě ve středním Pomoraví a jeho sídlem „staré město Rastislavovo“, náš Veligrad. Místo jeho hrobu neznáme, z pramenů však víme, že jej jeho synovec, nitranský kníže Svatopluk, v roce 870 vydal do rukou nepřátel – Franků. Východofranskému králi Ludvíku Němci dal tak možnost pokořit svého nepřítele. Rastislav byl v Řezně odsouzen k trestu smrti, ten mu však byl nakonec zmírněn – byl „pouze“ oslepen. O tom, kde byl po smrti pochován, prameny mlčí; patrně zemřel jako vězeň v některém z klášterů ve franské říši.

Zůstává poslední z trojice velkých panovníků Moravy - Svatopluk. V tomto případě nemusí být naše pátrání bez naděje na úspěch. V literatuře nacházíme zmínky o tom, že byl pochován v domácí půdě. Jen si vzpomeňme na Aloise Jiráska a jeho Staré pověsti české, kdysi povinnou školní četbu - pověst o třech Svatoplukových prutech. Podle ní, když Svatopluk umíral, povolal k sobě své tři syny a dal jim lámat svazek prutů. Žádný z nich neměl dost síly, aby svazek zlomil. Když pak pruty rozdělil a každému podal jeho díl, synové pruty bez námahy zlomili. Pointa příběhu spočívá v poučení umírajícího otce: budete-li coby bratři držet při sobě, budete-li jednotní, říše bude silná a žádný nepřítel ji nezdolá. Znesváříte-li se mezi sebou, pak se oslabená říše lehce stane kořistí nepřátel. Tak se také stalo. Pro nás je však důležitější než vlastní historka informace, že Svatopluk zemřel doma, na Velehradě. A kam jinam by ho pochovali, než do rodinné, v našem případě panovnické hrobky?

Už slyším čtenářovy námitky. Vždyť jde o literární beletrii, Alois Jirásek přece nepsal dějiny, ale jen to, co se o dávných časech vypravovalo.

To je sice pravda, ale právě v tomto případě to tak zcela neplatí. Alois Jirásek si historku nevymyslel. Ve svém díle „O spravování říše“ ji totiž uvádí byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennétos, který žil v letech 905-959. Narodil se sice v novém tisíciletí, v roce, který je považován za rok zániku velkomoravské říše, nicméně pouhých jedenáct let po Svatoplukově smrti. Vládl tedy v době, kdy Velká Morava a události s ní spjaté byly stále ještě předmětem zájmu a komunikovaným pojmem. Sama mravoučná historka o prutech byla zřejmě vyfabulována teprve poté, co průběh historických událostí vytvořil její reálný předobraz: Svatoplukovi synové Mojmír II. a Svatopluk II. po otcově smrti započali o nástupnictví bratrovražednou válku, jež vedla k oslabení říše a posléze se podepsala i na jejím zániku. Okolnosti Svatoplukovy smrti však Konstantin bezesporu znal a na nich postavil pointu příběhu. Takže právě informaci, že panovníkovo smrtelné lože bylo na Moravě, můžeme považovat za věrohodné. 

Ale pozor. Pověst o lámání prutů není jediným sdělením o posledních dnech panovníka. Některé kroniky uvádějí i jiný příběh, podle kterého Svatopluk dožil svůj život jako kajícný poustevník na hoře Zobor u Nitry, kde také zemřel a byl pochován. Takto jej zapsal kronikář Kosmas:

„Téhož roku Svatopluk, král moravský – jak se všeobecně vypravuje - zmizel uprostřed svého vojska a nikde se již neobjevil. Pravda však je, že přišed sám k sobě uznal, že nespravedlivě a jaksi zapomněv dobrodiní pozdvihl zbraně proti svému pánu císaři Arnulfovi, jehož synu byl kmotrem a jenž mu podrobil nejen Čechy, ale i jiné země odtud až k Odře a odtamtud do Uher k řece Hronu. Želeje toho, za temna půlnočního vsedl, nikým nepozorován, na koně, projel svým táborem a uchýlil se na jedno místi na stráni hory Zobor, kde kdysi s jeho podporou a pomocí vystavěli tři poustevníci ve velikém a nepřístupném lese kostel. Když tam dojel, na skrytém místě v tomto lese zabil koně a svůj meč zahrabal do země. Na úsvitě přišel k poustevníkům, aniž poznali, kdo jest; i byl po mnišsku oholen a oblečen v roucho poustevnické. A pokud žil zůstal od nikoho nepoznán, teprve když již poznal, že se blíží smrt, zjevil mnichům, kdo jest a potom hned umřel.“  

Pro nás je důležité, co k tomu dodává znalec naší historie Aeneas Silvius Piccolominni, současník Jiřího z Poděbrad, ve své knize České dějiny. Totiž to, že syn krále Svatopluka Svatopluk II. vyzvedl na Zoboru otcovy ostatky a pochoval je v „hrobce předků ve Velegradě“.

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY S AUTOREM

1. srpna Uh. Hradiště, Park Rochus,  18.00 hod.,Žitkovské čarování. Účinkují sbor Čečera a Gajdoši z Kopanic

15. srpna, Uh. Hradiště, Kafeuprostřed, 19.30 hod., O Hradišti a Slovácku s Vladimírem Doskočilem

14. září, Kunovice, Městská knihovna Kunovice, 17.00 hod. Žítkovské čarování

27. října, Štítná nad Vláří, Místní knihovna, Žítkovské čarování

6. listopadu, Rožnov p. Radhoštěm, Městská knihovna, autorské čtení

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení.

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode