... novinář a publicista ...

X. kapitola: Za slovanskými mohylami do Hlubočku Díl 1.

01.04.2011 20:21

 


Je docela na čase přebrodit na druhý břeh Olšavy. V dolním Poolšaví má i protější břeh místo, které v sobě tají poselství minulosti. Tím místem je Hluboček, les o rozloze pěti hektarů, pokrývající kopec o dvou vrcholech (351 a 366 m n. m.) mezi Vlčnovem, Podolím, Míkovicemi a Hlukem.  Hluboček sice s návrším nad Derflí nemůže soupeřit počtem prokazatelných památek, nicméně protože jde o opuštěné místo bez lidských sídel, oslovuje zde člověka genius loci vzrušivěji a naléhavěji než na sadské výšině, kde je duch místa již dávno utlumen ruchem městské aglomerace.

  Nevím jak dnes, ale ještě za mého dětství působil Hluboček magickou přitažlivostí, a jistě i proto do jeho nitra směřovaly z Kunovic naše klukovské výpravy, podobně jako výpravy „přátelských kmenů“ z Míkovic a „znepřátelených“ Hlučanů. O Hlubočku se hovořilo často s nádechem jisté tajuplnosti, o některých jeho místech se vypravovaly pověsti a podivné příhody, jež se staly těm, kteří v lese zatměli nebo zabloudili.

  Jakási po předcích zděděná úcta k tomuto lesu žila – a nevím, v části starší generace snad přetrvává dosud – v mnoha generacích. Posvátnost není daná jen církevním stavbám, kostelům a kaplím, významnějším zdrojem posvátnosti je příroda, neboť na rozdíl od staveb není dílem lidských rukou. V minulosti lidé žijící na venkově tuto posvátnost vnímali a osamělé stromy či kameny, místa pramenů nebo soutoky potoků, i klid vyzařující palouky či lesní zátiší jako posvátné i ctili. Současná populace již dávno odvykla vnímat přírodu duchovně, a tak i posvátná místa zmizela z našeho obzoru. Některá místa však mají schopnost tyto pocity v nás znovu probudit. Takovou schopnost má i Hluboček.

  Bez znalého průvodce by naše výprava za záhadnými místy, mezi nimiž dominuje mohylové pole, byla marná, neboť les je rozlehlý a členitý a hledaná místa až příliš nenápadná a skrytá, stranou značených cest.

  Věděl jsem, koho mám požádat o doprovod.

  „Fanku, budu psát o Hlubočku. Je to dávno, co jsem v něm byl naposledy, potřebuji průvodce,“ volám Holmesovi, tedy Fankovi Ilíkovi, primáši Burčáků, mimochodem autorovi zdařilé monografie o Míkovicích. Má totiž chatu kousek za míkovickou přehradou, právě na hraně začínajícího lesa.

  „V nedělu o devíti ráno v Rúbanici!“ zní odpověď.

 

  Co je to ta Rúbanica?

  Prostor kdysi v lese Hlubočku vyrúbaný, tedy vykácený, uzavírá údolí, kterým protéká Míkovický potok.  Z vesnice sem vede úzká, ale pevná silnička; projde kolem posledních rodinných domků a ponoří se do zeleně ovocných sadů a zahrad, po pravé straně míjí přehrádku, vybudovanou na potoku v 70. letech, a za její hrází, tam, kde se potok opět vrací do svého úzkého koryta, náhle končí. Přes louku, kde vyjezdili polní cestu kola automobilů lesních dělníků i místních zahrádkářů, je to k Ilíkově chatě, zčásti již schované v lesním porostu, jen pár kroků.  Chata kdysi patřila středoškolskému profesoru a pozdějšímu kustodovi národopisných sbírek Slováckého muzea Františku Jilíkovi a říkalo se jí Jilíkova. Dnes má v názvu o jedno písmenko méně - Ilíkova. Chata v Rúbanici, od ostatního světa oddělená pásem stromů a keřů, má svoji historii. Tu novější, spoluvytvářeli již dvě generace muzikantů Burčáků na bohémských setkáních a večírcích, neboť tata Fanek vychoval muzikanty ze svých tří synů Jana, Tomáše i Kuby a v muzikách hrají i jeho synovci, od sestry Jarmily.

  Ta starší historie má ovšem i temnou stránku, již připomíná pamětní deska na vnější zdi stavení. Chata se v době 2. světové války se stala útočištěm partyzánů. Dobře vyzbrojená skupina, která bojovala ve II. Stalinově partyzánské brigádě v oddíle Miloše Uhra, přešla v prosici 1944 ze Slovenska na Moravu a našla úkryt v Nezdenicích a Šumicích. Byli to Rus Michail Farina, Emil Flaks z Čech, Slováci Karol Sojeba z Ružomberku a Július Herzog z Bratislavy, Karel Slavík a Josef Guryča z Bystřice pod Lopeníkem. Později byli převedeni do Míkovic a ubytováni právě v chatě na kraji Hlubočku. Tam již žili dva uprchlí vojáci Rudé armády poručík Michail Ušakov, který byl zvolen velitelem skupiny, a seržant Jaška Jakob.

 Úkryt byl prozrazen neopatrností Františka Veleckého, spojky, který se v Bánově opil. Poté, co údajně v hospodě střílel do stropu, již netrvalo dlouho a skončil v rukou gestapa. Brzy ráno 31. ledna 1945 bylo celé údolí obklíčeno asi čtyřmi desítkami členů jagdkommanda z Uherského Brodu posíleného protektorátními četníky. Výzvy, aby se vzdali, nevzali partyzáni na vědomí a odpověděli palbou. Rozpoutal boj na život a na smrt, který trval od rána až do odpoledních hodin, kdy chata začala po zásahu pancéřovou pěstí hořet. Obležení s vypětím posledních sil pokračovali v boji, a buď padli, nebo použili poslední kulku pro sebe. Jen jediný, Karel Slavík, zůstal naživu; byl nalezen v bezvědomí v troskách chaty a odvezen do nemocnice. Přes všechny útrapy se jako jediný dočkal osvobození a po válce se několikrát vrátil do Míkovic k hrobu svých kamarádů na místním hřbitově.

  Tato událost měla tragickou dohru bezprostředně už při po ústupu okupantů. Nedaleko chaty byl dne 10. dubna revolučními gardisty před očima vlastní ženy a malých dětí popraven míkovický občan, který Němcům k Jilíkově chatě ukázal cestu. Byl oběšen na jabloni, na šňůře od padáku, kterým byla dříve partyzánům zaslána zásilka zbraní.

(Pokračování na 14 dnů)

 

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY, AUTOSRKÁ ČTENÍ

21. října, Památník Velké Moravy St. Město, 13.00 hod. Příběh Velké Moravy. (Neveřejná akce.)

23. října,  místní knihovna Slavkov u Uh. Brodu, 17.00 hod. Žítkovské čarování

24. října, Nivnice, místní knihovna, 17.00 hod. beseda o tvorbě

25. října, Nová Lhota, knihovna, 17.00 hod. autorské čtení

26. října, Luhačovice, Městská knihovna, 17.30 hod. Žítkovské čarování

27. října, Štítná nad Vláří, místní knihovna, 17.00 hod. Žítkovské čarování

30. října, Brno, Památník Jiřího Mahena, 18.00 hod. Žítkovské čarování

3. listopadu, Vacenovice, místní knihovna, 18.00 hod.  autorské čtení

6. listopadu, Rožnov p. Radhoštěm, Městská knihovna, autorské čtení, beseda o tvorbě

7. listopadu, Vigantice, knihovna, autorské čtení, beseda o tvorbě

9. listopadu, Rohatec, Obecní knihovna, 17.00 hod. autorské čtení

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

21. listopadu, Kostelec na Hané, knihovna, 17.00 hod., Žítkovské čarování

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení

5. prosince, Koryčany, Městská knihovna, U nás na Slovácku, autorské čtení

17. ledna 2018, Záhlinice, Muzeum F. Skopalíka, Žítkovské čarování

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode