... novinář a publicista ...

X. kapitola: Za slovanskými mohylami do Hlubočku Díl 2.

16.04.2011 10:19

  V devět hodin ráno sedí Fanek před chatou a studuje hrubý náčrtek míst, která chceme navštívit. Sotva mne zahlédne, nalije po pohárku červeného, co zůstalo z míkovických hodů, vloží do batůžku krajíc chleba, uzenáč a nůž. Připíjíme si na zdar výpravy a vyrážíme úzkým chodníčkem do hloubi lesa. Fankova Kira, černý knírač, dává najevo radost z výletu. Vystoupáme západním cípem Hlubočku a vyjdeme mimo les. Od hrany lesa se do daleka rozprostírá jen pole s nízkým, dosud nesklizeným, suchým porostem. Ve výhledu snad sto padesát metrů před námi „narušuje“ prázdný prostor strom-solitér. Rozložitá košatá hruška s mohutným sukovitým kmenem, který dva muži neobejmou, je ohrazena dřevěným plotem a označena symbolem Památný strom. Jde pravděpodobně o nejstarší strom v celé oblasti Hlubočku. Říká se tady „Na Radovách“.

  Název Radovy se odvíjí od dávné historie. Kdysi měl les zdejší na starosti hajný Janíček, který nepřál obyvatelům dědiny ani to, na co měli v panském lese právo. Třeba sbírat v lese houby, maliny a ostružiny, suché klestí na topení. Kde mohl, neustále pronásledoval každého, kdo se v lese objevil. Hlavně na ženy a děcka měl spadeno. Toto bezpráví trvalo až do doby, kdy několika místním pytlákům došla trpělivost, a rozhodli se, že hajného zamordují. Než se vydali do lesa provést hrdelní čin, sešli se pod hruškou v poli, aby se poradili, jak na to. Svůj čin skutečně provedli; zabili ho a uříznutou hlavu hodili do žlebu, kterému se potom říkalo Janíčkůj žleb. Poli, na kterém se muži před svým zločinem pod hruškou radili, se od těch dob říká Radovy.

  Od stromu, který byl kdysi svědkem hrůzné porady, stoupáme po rozhraní lesa a kukuřičného nahoru, ale po chvíli opět vcházíme do porostu a sestupujeme do strže napájející Míkovický potok. Pramínek vytéká pod mohutným bukem, stromem velikostí i druhem v Hlubočku neobvyklým. Proto je také prohlášen památným stromem. Hajný Josef Hruboš dal studánce v roce 2001 novou podobu. Obestavil ji kameny a přikryl stříškou. Studánce říkají Pod Bukem;  starší generace ji zná také pod jménem Kovaříkova. Les kolem je pustý a ponurý. Dnes je toto místo značně vzdáleno od lidských sídel. Ještě před takovými padesáti lety sem chodili pro vodu lidé pracujících na polích sousedících s Hlubočkem v horních polohách. Jenomže na polích se již zdaleka nepracuje tak jako kdysi a ani o dřevo z lesa nikdo nestojí.  Ke studánce vede nová značka.

  Ze strže se vracíme zpět na rozhraní lesa a polí. Je odtud rozhled na Uherské Hradiště i k lesknoucím se vodním plochám za Ostrožskou Novou Vsí. To již kráčíme po plochém hřebeni, který odděluje vesnice v Poolšaví od Hluku a Vlčnova na opačné straně. Na počátku 20. století tu stála triangulační věž, na kterou se po žebříku dalo vylézt a rozhlédnout se po kraji. Do lidového povědomí vstoupilo toto místo jako Rozhledňa. Je odtud pěkný výhled až ke svatému Antonínku nad Blatnicí i na hradbu Bílých Karpat,

   Bělokarpatskými průsmyky přicházel ve středověku na Moravu nepřítel nejčastěji. V dávné minulosti mělo proto ploché, dnes již zalesněné návrší strategický význam, neboť odkud bylo možno včas zachytit a dál signalizovat pohyb potencionálního nepřítele. Tuto funkci potvrzuje i pojmenování jednoho místa – Strážné pole. Je v části svažující se do Poolšaví, k Podolí a Veletinám; prošli jsme jím při zpáteční cestě.

  Jeden ze dvou vrcholů Hlubočku oznamuje cedulka na vzrostlém jasanu. Odtud nás pak cesta habrovým lesem přivede do středu Hlubočku k tak zvané Hlucké búdě, kdysi oblíbenému výletnímu místu a podnes nejznámějšímu místu v Hlubočku. Sem vedou vycházkové trasy, křižují se zde cesty z okolních obcí. K proslulosti Hlucké búdy přispěla doba protektorátní. I za okupace, když byly zakázány taneční zábavy, se mladí lidé chtěli bavit. A tak se muziky pořádaly právě zde. Načerno, daleko od sídel a očí, které měly hlídat.

Asi padesát metrů od chaty směrem k Hluku je osazen kamenný obelisk, který hlásá, že zde 12. listopadu 1898 byl vysazen dubový háj k poctě 40. výročí panování Jana z Lichtenštejna, k jehož statkům toto území náleželo.

  V Hlubočku se v různých dobách setkávaly hranice několika panství. Je to poznat podle četných hranečníků. Ty menší, na kterých je čitelné FL, označovaly Lichtenštejnské panství. H.O. znamená Herrschaft Ostroh a další s iniciálami IIAFVL 1725, což značí Josef Johann Adam Fürst von Liechtenstein.  A právě dva z těch velkých jsou ukazateli cesty k mohylovému poli. Podle mapky by mělo být od druhého hranečníku asi dvě stě nebo dvě stě padesát metrů jihozápadním směrem.

Pokračování za 14 dnů

Hruška v Radovách v objetí Fanka Ilíka.

 

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY S AUTOREM

21. června, knihovna Beroun. Žítkovské čarování.

24. června, Strážnice, skanzen, 11.00 hod. Slovácká čítanka, pořad v rámci MFF Strážnice.

27. června, Boršice,  18.00 hod. beseda o knize Muž, který viděl démona

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení.

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode