... novinář a publicista ...

VII. kapitola - Byla Derfle velkomoravským Děvínem? Díl 2

27.12.2010 10:12

Vilém Hrubý, když zkoumal základy velkomoravského kostela na Špitálkách a přilehlý hřbitov, dospěl k závěru, že zanikl násilným zásahem na počátku 10. století, pravděpodobně v souvislosti s nájezdy Maďarů. Avšak v 11. století, nejspíše v době Břetislavově, se kolem kostela opět pohřbívá, z čehož usuzuje, že byla obnovena i jeho funkce. Tento stav trval až do poloviny 13. století, kdy „mladohradištní hřbitov u Sadů zaniká, nejspíše i s tamní svatyní“. V téže době ovšem vzniká či už existuje kostel Panny Marie v Derfli, vzdálený asi kilometr východně od Špitálek. Nabízí se úvaha, že tento, dnes farní kostel, po zániku kostela na Špitálkách převzal jeho náboženské „dědictví“ a stal se kontinuálním pokračovatelem místní křesťanské tradice, hlásící se k velkomoravským zdrojům.

Mosazná tabulka při vchodu do kostela v Derfli nám sděluje, že byl vybudován v roce 1612 Václavem Kulíškem z Moravičan. V tom roce mohla vzniknout mladší část kostela, ale kněžiště je prastaré; stačí se podívat zvenku na jeho okno, kdysi zazděné, a tak až do roku 1895 skryté před očima lidí. Člověk nemusí být zrovna umělecký historik, aby nerozeznal jeho gotický ráz. Ale pokud se chceme skutečně pokochat krásou gotické architektury, měli bychom si najít čas do kostela vejít a po polygonálním (tzn. ve tvaru mnohoúhelníku) kněžišti se rozhlédnout. Nádherná klenba obrací náš zrak vzhůru k průsečíku štíhlého žebroví svázaného kamennými svorníky a k tvářím apoštolů shlížejícím na nás z přípon. A ještě jedna tvář nás pozoruje – shlíží na nás ze stěny na epištolní straně presbytáře. Je to tvář Panny Marie s Ježíškem zobrazená na fresce, jež byla objevena při výměně vnitřních omítek v roce 2004. Tato část původního kostela, již lze bez nadsázky nazvat architektonickým skvostem, se hlásí do 15. století, nicméně objev oné unikátní malby, posunuje doložitelnou historii svatyně do poloviny 14. století. V literatuře nacházíme i názor, že kněžiště je postaveno na původním románském jádru. Onen polygonální tvar naznačuje, že zde původně mohlo být hrazené, opevněné místo, tvrziště, hrádek.

V tuto chvíli je na místě vzpomenout často citovanou listinu hlásící se k roku 1247, z níž se dozvídáme, že Oldřich Korutanský věnoval klášteru velehradskému kapli ležící na vrchu proti Kunovicím vystavěnou k poctě Panny Marie s patronátním právem a vším příslušenstvím. Do doby objevu základů velkomoravské architektury na Špitálkách nepochybovali badatelé o tom, že Oldřich Korutanský měl na mysli právě tento kostelík. V té době (patrně) šlo o jedinou z Kunovic viditelnou církevní stavbu, neboť Hradiště ještě v té době ještě neexistovalo.

Když Vilém Hrubý objevil v roce 1959 základy kostela na Špitálkách, přiřkl mu i patrocinium Panny Marie, opíraje se právě o tuto listinu. Ve své monografii „Staré Město velkomoravský Velehrad“ z roku 1965 pojmenovává kostel na Špitálkách již zcela samozřejmě „kostelem P. Marie v Uherském Hradišti-Sadech“.

Při citaci listiny zmíněné listiny však kousek – zdánlivě nepodstatný – zamlčuje. Oldřich Korutanský klášteru velehradskému věnoval ve skutečnosti nikoliv kapli „ležící na hoře u Kunovic“ ale „kapli Popovice ležící na hoře u Kunovic“ („capellam Popowiz sitam in monte juxta Chunewiz“ Snášil, 1996). Vilém Hrubý cituje tak, aby jméno Popovice nemusel uvést. Jde jenom o náhodu? Anebo o snahu vyhnout se vysvětlení, na základě čeho dospěl k identifikaci kostela na Špitálkách s „kaplí Popovice“?

„Kaple Popovice na hoře u Kunovic“ už nezní pro kostel na Špitálkách tak přesvědčivě jako kaple „na hoře u Kunovic“. Zdánlivá hříčka v citaci jednostranně nahrává kostelu na Špitálkách a církevní stavbu v místech dnešního farního kostela, která v té době pravděpodobně již stála nebo vznikala, odsunuje do pozadí.

Když totiž vezmeme v potaz nezkrácený text, pak nemůžeme vyloučit možnost, že Oldřich Korutanský měl na mysli právě stavbu na opačném konci návrší, tedy v místech dnešního derflanského kostela. Tuto možnost podporuje skutečnost, že nejstarší Kunovice, podhradí přináležející hradu stojícímu v místech dnešní ulice Na Vale, byly v prostoru Karmaku a Starého Města (kunovského). Tyto místní trati se nacházejí po obou březích současného toku Olšavy, na východním konci dnešního města, a tedy skutečně takřka přímočaře proti derflanskému kostelu. 

A konečně, co nás opravňuje vyloučit „ze hry“ současné Popovice? Vždyť tamní kostel je rovněž zasvěcen Panně Marii a jistou indicií je i sám prastarý slovanský název obce, připomínající, že území patřilo „popům“, kněžím, církvi.

Avšak je vůbec důležité, kterou z těch dvou staveb měl Oldřich Korutanský na mysli?

Samozřejmě, že je. Panně Marii byly zasvěceny naše nejstarší kostely. A Metoděj byl přece pochován v kostele Bohorodičky, jíž je Panna Maria. Pokud připustíme, že se listina vztahuje ke kostelu nad Derflí, je možné uvažovat o jeho velkomoravském původu a dojít k závěru, který je v Derfli dávno tradován – že v tomto kostele byl pochován Metoděj.



Presbytář kostela Narození Panny Marie je skvostem, ranně gotické architektury. Foto: Jiří Jilík

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY S AUTOREM

21. června, knihovna Beroun. Žítkovské čarování.

24. června, Strážnice, skanzen, 11.00 hod. Slovácká čítanka, pořad v rámci MFF Strážnice.

27. června, Boršice,  18.00 hod. beseda o knize Muž, který viděl démona

10. listopadu, Mistřice, Jdu Slováckem krásným; autorské čtení.

4. prosince, Hodonín, Městská knihovna, beseda o tvorbě, autorské čtení.

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode