... novinář a publicista ...

II. kapitola - Strach v Poolšaví: Pečeněhové

09.07.2010 15:54

„To víte, že vím, kde jsou Beščeně. Kousek za naší zahradou jsme měli pole. A to už bylo v Beščeních, říkávaly maminka. Bylo to mezi dráhou a Solnou cestou. Vzpomínám si, že tam bylo rameno Olšavy, Olšávka se říkalo...“ řekla mi paní Spilková.

Nemýlil jsem se, když mně napadlo, že nejspíše někdo z obyvatel Starého Města (část Kunovic na pravém břehu Olšavy) mně pomůže najít do Beščení cestu.

Kdysi, když ještě nebyl z Kunovic do Hradiště pod železniční tratí podjezd, ale chodilo či jezdilo se přes přejezd chráněný závorami, byl přístup jednoduchý: stačilo za závorami zahnout podél trati a vyjít do polí táhnoucích se až k řadě domů podél hlavní derflanské silnice, zmíněné Solné cesty. A přeskočit strouhu, která se táhla souběžne s tratí. Zbytek staré Olšavy.

Kde se tam Olšava vzala?

Řeka v dolním toku tekla totiž jinudy. Zatímco dnes směřuje rovnou k západu protékaje Starým Městem kunovským, v dobách o kterých vypravujeme, se ve Starém Městě stáčela k severu, podcházela železniční trať vlárské dráhy i silnici na Brod, obtékala derflanskou ostrožnu a směřovala k  Uherskému Hradišti. Mezi Hradištěm a Mařaticemi, v místech dnešních Smetanových sadů se pak Olšava vlévala do ramene Moravy zvaného Morávka. Morávka spolu s Moravou obtékaly obloukem rozlehlý ostrov, na kterém bylo později založeno Uherské Hradiště. Takto tekla Olšava po mnoho století. Teprve koncem 18. století po zrušení hradišťské pevnosti a odstranění hradeb, byl tok odkloněn západním směrem do svého současného řečiště a z původního se stalo rameno – Olšávka. (V Kunovském lese se ovšem Olšava stáčela k jihu a do Moravy vtékala až u Uherského Ostrohu. Dnešní soutok u Kostelan vznikl umělým propojením obou toků ve 20. století v souvislosti s regulací.)

Kupodivu část onoho původního řečiště Olšavy, oné Olšávky, dosud existuje; hluboká strouha ještě před stoletím sloužila k odvádění vody při povodních. Nic již nepřipomíná dobu ranného středověku, až na název trati, kterou prochází – Beščeně! Podél koryta vede do Beščení i cesta, po níž už chodí málokdo; vlastně jen majitelé přilehlých polností. Pěšina se náhle objevuje tam, kde by ji hledal málokdo – za objekty a sklady firmy AVAX. Paradoxně právě vpád městské periferie v podobě hal, plotů a obrovitých rour do venkovské přírody patrně uchránil kousek zapomenuté krajiny. Když se odvážlivec nezalekne výstražných tabulí, slídivého kamerového systému a překoná i vybetonovaný úsek sloužící jako parkoviště, vejde vzápětí do zeleného tunelu stromů a keřů lemujících řečiště staré Olšavy. Dnes je to strouha s loužemi nevábné vody, ale cosi z dob, kdy byla ještě dravou řekou, zde přetrvává. Je to duch krajiny, genius loci, evokující romantickým vzezřením zapomenutého přírodního zákoutí časy, kdy v houštinách na břehu řeky číhalo nebepečí v podobě bojovníků z kmene Pečeněhů. Příslušníci kočovného kmene po pádu Velké Moravy, kdy se Olšava stala hranicí mezi Moravou a Uhrami (Slovenskem), byli součástí strážních oddílů střežících uherskou hranici.

A kdo Pečeněhové byli?

Od karpatských průsmyků a poté stezkou podél Olšavy se v historických dobách pohybovali nejen obchodníci se zbožím ze vzdálených východních trhů, ale vpadaly tudy do úrodného a hustě obydleného středního Pomoraví i hordy divokých nájezdníků. Byla to v různých dobách etnicky různorodá cháska – Hunové, Avaři, staří Maďaři, Mongolové, kterým naši předkové říkali Tataři, Kumáni a Uhři, také Turci a mnozí další. Patřili k nim i Pečeněhové.

Pečeněhové - již slovo samo o sobě obsahuje určitou negativní emoci, jakoby z něho byli cítit pohanští běsové. Neměli k nim daleko. Jeden z jejich vládců jménem Kurja si z lebky knížete Svjatoslava, kterého zabili v roce 972 na břehu Dněpru, nechal vyrobit číši ke slavnostním přípitkům.

Pečeněhové původně žili na pláních mezi Volhou a Uralem, ale odtud se přesunuli do severního Černomoří, do oblasti kolem Dněpru. Odtud pronikali na západ až po Dunaj, který překročili v roce 1086. Byli to typičtí nájezdníci, kteří podnikali loupeživé vpády proti všem svým sousedům. Armádu Pečeněhů tvořila lehká jízda vyzbrojená luky, šípy, kopími a šavlemi. Používali hlavně nenadálé nájezdy, údery z křídel a předstíraný ústup s cílem vlákat nepřítele do léčky. Jejich konec je spojen s bitvou u Leburnu, kde byli roku 1091 na hlavu poražení byzanským císařem Alexiasem Komnenosem. Po této porážce se část z nich usadila v Horních Uhrách, tedy na Slovensku, a jako vojáci se uplatnili v uherském vojsku. Při vpádech na Moravu jejich krutost pocítili na vlastní kůži i obyvatelé osad, které vyrůstaly na troskách kdysi nevýslovné pevnosti Rostislavovy – Veligradu. Mít za blízkého souseda oddíl Pečeněhů znamenalo žít v neustálém strachu o život. A byl to právě tento strach, který vtiskl kusu země při řece Olšavě, kde měli před tisíciletím svůj tábor, jejich zkomolené jméno - Beščeně.

Je možné, ba pravděpodobné, že za pár let naši potomci, zdatní ve vyhledávání jakýchkoliv informací na internetu, navrhnou městské radě zrušení názvu Beščeně, protože nikdo nebude vědět, co znamená, a doporučí nahradit ho nějakým srozumitelnějším názvem, třeba Bezcenné. A ve chvíli, kdy členové zastupitelstva byť v dobré víře zvednou pro změnu názvu ruku, přijde krajina i my, kteří v ní žijeme, o kus historické paměti.

 

 Beščeně

 Olšávka 1

Olšávka 2

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ knihy Jiřího Jilíka

Poošavím cestou králů a špehýřů

Fanek Jilík: Bosá léta

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda král

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

Zapomenuté příběhy slováckého Dolňácka

Pověsti z hor a podhůří

Tajemný Říp

Kniha Bosá léta je v distribuci  v  prodeji v Rámařství Petry Jilíkové v Uh. Hradišti a v informačních centrech v Kunovicích a Uh. Ostrohu.

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY, AUTORSKÁ ČTENÍ

3. prosince, Místní knihovna Spytihněv, Poolšavím cestou králů a špehýřů

16. prosince, Knihovna B.B.B. - Kasárna, 15.30, autorské čtení z knihy U nás na Slovácku

14. ledna 2020, Reduta Uh. Hradiště, 14.30 hod. , Život a tvorba Fanka Jilíka (A3V)

16. ledna, Slavičín, Městská knihovna, Poolšavím, cestou králů a špehýřů

30. ledna, Praha - Újezd nad lesy, Žítkovské čarování

24. února, Městská knihovna Mikulov, beseda o tvorbě

27. února, Městská knihovna Odry, 16.00 hod., Žítkovské čarování

 
 
 

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode