... novinář a publicista ...

IV. kapitola - Hrob arcibiskupa Metoděje byl v Poolšavní bráně - díl 3

06.09.2010 15:47

Stavba, jejíž základy v roce 1958 objevil Vilém Hrubý, splňuje vše, co bychom od takového kostela vzhledem k jeho výjimečnému postavení, očekávali. Je součástí Veligradu, hradiska, jež nepochybně patří mezi nejvýznamnější v říši, za jeho vnějšími hradbami a tedy pod jeho ochranou, ale při tom se nachází poněkud mimo centrum, vzdáleno světskému ruchu, stranou toho velkého světského „tržiště“, jakým Veligrad byl. Sama stavba má komplikovanou architekturu, patří k velkým dosud objeveným kostelům a především - její součástí je baptisterium, křtitelnice. Její kruhový základ s litou podlahou objevil profesor Hrubý pár metrů od základů kostela. Křtitelnice je v době počátků křesťanství velice důležitý atribut. Zde byli křtěni Metodějovi žáci, budoucí kněží. S tím souvisí i nález pozůstatků veliké dřevěné stavby halového typu, což by odpovídalo škole, kde Metoděj vychovával první generaci vzdělaných Moravanů, kteří uměli číst a psát. Byli to většinou synové z velmožských rodin, z vyšších vrstev. Existenci školy potvrzují právě v tom prostoru nálezy stilů, kovových a kostěných pisátek, kterými se psaly litery do voskových tabulek, předobraz školních sešitů, a pozor – nález olověného křížku s řeckým nápisem! S názorem, že jde o metropolitní chrám ztotožnil nejen jeho objevitel, ale i řada dalších odborníků. V počátečním období i archeolog a pozdější Hrubého „mikulčický“ rival Josef Poulík, dále významný církevní historik Josef Cibulka, archeolog Václav Richter, architekt Josef Pošmourný, historikové Vladimír Vavřínek a František Dvorník a další.

Jestliže tedy máme kostel, kde je hrob?

I na tuto otázku již známe odpověď. Hrobku odpovídající popisu uvedenému v proložní legendě objevil profesor Hrubý v roce 1964.“

Sestupujeme s archeologem k základům. Ukazuje mi místo na jižní straně apsidy, kde byla hrobka vytesána přímo do obvodového zdiva. Z vnější strany byla překryta kamennou stínkou, zatímco z vnitřní strany kryla vstup do hrobky deska z červenofialového vápence. Na stavebně ošetřených a upravených základech však místo hrobky není patrné a ani informační tabule se o Metoději a jeho hrobu nezmiňuje.

Jak se má tedy návštěvník dozvědět, že stojí patrně u hrobu jednoho z věrozvěstů, patrona Evropy?

„Celá věc má jeden háček,“ reaguje docent Galuška na moji poznámku. „V hrobce se nenašly datovatelné ostatky. Jenom žárem prošlé kousky lidské kosti, malý zlomek železa, slitek bronzu a propálené načervenalé omítky. To ovšem k identifikaci pohřbeného jedince nestačí.“

„Hrobka tedy byla vyloupena?“

„Ano, je to jedna z možností. I některé další pohřby na této lokalitě vykazují známky vyloupení. Je zde ale ještě jedna možnost, která mi připadá pravděpodobnější. Víme, že král Svatopluk zpočátku Metoděje v jeho misijní činnosti podporoval. Cyril s Metodějem nevykonávali mši latinsky, ale zavedli na Moravě liturgii staroslověnskou. S tím se nemohl smířit klérus bavorský, představovaný zejména biskupstvím řezenským, které zásluhou Cyrila a Metoděje a jejich úžasného díla, ztrácelo vliv na východě, ve slovanských oblastech. Známe jméno nitranského biskupa Vichinga, který staroslověnskou liturgii odmítal, proti Metoději intrikoval a na svou stranu postupně získal i Svatopluka. Když po Metodějově smrti nastoupil na arcibiskupský stolec právě tento Viching, staroslověnskou mši zakázal, Metodějovi žáci byli z Moravy vyhnáni a ti, kteří si nepospíšili, dokonce prodáni do otroctví. A teď si představme: Metoděj umírá, arcibiskupem se stává Viching a vydává první nařízení o zákazu staroslověnské mše. Metodějovi žáci tuší pogrom, který bude následovat. Znají Vichinga a vědí, že půjde přes mrtvoly, přeneseně i doslovně. Obávají se, že by mohl znesvětit a možná i propagandisticky využít ostatků svého učitele. Jedné noci tajně otevřou hrobku, vezmou Metodějovo tělo a pohřbí je na tajném místě, kde je Vichingovi nohsledi nenajdou. Hrobka za oltářem ve zdi zůstává prázdná. Ty kosti, malta a kousky kovů se tam mohly dostat při pozdějším otevření hrobky, ať již během ničivých maďarských vpádů, anebo lupiči v 10. či v 11. století, kdy kostel ještě stál. A tak nemáme a patrně nikdy nebudeme mít stoprocentní jistotu, pokud jde o místo jeho hrobu.“

Tak je to tedy.

Uvažuji - třeba se ještě objeví nějaký pramen. Ale i kdyby ne - když uvážíme tisíciletou tradici nedalekého poutního místa Velehradu – existoval by tento Velehrad s románsko-gotickou a později barokní basilikou a byla by zde s takovou intenzitou a v takové šíři po dlouhá staletí pěstována úcta k Cyrilu a Metoději, kdyby nebylo velkomoravského Veligradu s metropolitním chrámem P. Marie v Sadech?

Odpovědět si můžeme každý sám.

Arcibiskup Metoděj koná obřad křtu. Rytina z poloviny 19. století.

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

Nové vydání knihy ŽÍTKOVSKÉ ČAROVÁNÍ

v knihkupectvích  od 8. března 2021.

 
Knihu je možné objednat na e-shopech nakladatelství  a u autora: jiri.jilik@gmail.com. 
Nabídka knih Jiřího Jilíka, viz zde: "Nakladatelství VELIGRAD".
 

 

Autorská čtení, besedy, přednášky 2021  

29. 5. Starý Hrozenkov, Kordárna, 19.00. Žítkovské čarování. Beseda

  8. 7. Sobotka, 15.00 hod. Žítkovské bohyně. Beseda v rámci festivalu "Šrámkova Sobotka"

31.7. Starý Hrozenkov, Kordárna, 19.00. Žítkovské čarování. Beseda

7. 8. Kyjov, Městské nformační centrum.  Zapomenuté příběhy slováckého Dolňácla. Autorské čtení

28. 8. Starý Hrozenkov, Kordárna, 19.00 hod. Žítkovské čarování. Beseda

9. 9. Vlčnov, Místní knihovna. Jan Jančam život a tvorba vlčnovského rodáka. Přednáška s ukázkami z tvorby.

 
 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode