... novinář a publicista ...

Novinky

15.10.2012 20:47

Lidová píseň překračuje staletí

Dámy a pánové, vážení přátelé. Tím, že do programu letošního X. ročníku Folklorních legend byl začleněn i Klub Štěpánů a vystoupení několika jeho členů, naznačují pořadatelé, že i Klub Štěpánů se již stal legendou folkloru. Letos v prosinci se uskuteční již jedenatřicáté setkání jeho členů zde v Domě kultury.

Dnes jsme zde proto, abychom toto jubileum připomněli.

Tři desítky let od narození POPA, to je již doba zralosti, to už je vidět, zda ze semene vzklíčil zákrsek, nebo rovný strom. Uvážíme-li, že Klub Štěpánů má tři sta padesát pět registrovaných členů, je jisté, že zakladatelé patrně ani netušili, jak plodnou rostlinku sadí a začínají pěstovat.

  A co to ten klub Štěpánů vlastně je? Odpověď najdeme ve stanovách, které jsou dvojjazyčné – ve spisovné češtině, ale i v nářečí. Takže se v nich mj. praví že Klub Štěpánů je spolek enom pro chlapy, kteří majú rádi vínko, pěsničky aj dobré pojezení a podporujú folklorní tradice. Členem sa može stát každý, koho ostatní Štěpáni schválija. Nesmí byt ale roba, lebo robám je vstup do klubu zakázán.

  Poštěpánské posezení je sraz nás všeckých, kerý sa koná jednú za rok, nekdy kolem Štěpána v Uherském Brodě. Najprv zpíváme hymnu, zvolíme starostu, pak kandidáty na členství, poslechneme si, kolik sme vloni propili a popřejeme jubilantom. Děláme to vždycky na začátku, protože dybysme to dělali až na závěr, kdy už býváme připití, tož bysme sa na ničem neshodli.

A konečně Naši výboři. Tych svolává doživotní starosta podléj toho, kolik vína ostalo, abychom dopili všecko, co jsme nestihli. Doživotnímu starostovi v tom pomáhajú tajemník Mirek Potyka, zapisovatel Jura Pavelčík, hospodář Laďa Slabák a další výboři Franta Janouš, Jara Hrbáč, Tonda Veselka, Jan Hrdina, Jožka Kadlčík, samozřejmě Jara Mikulík a další.

  Chtěl bych dodat, že letošní 10. jubilejní Folklorní legendy nabyly účastí Klubu Štěpánů na svém významu. Ne, nemluví ze mě pýcha ani domýšlivost a důvod hned vysvětlím. Jsme možná jediné sdružení či společnost, ve kterém členství nekončí úmrtím člena. I ti, kteří již navždy opustili tento svět, jsou dále v našich řadách, v řadách Klubu Štěpánů. Jsou vedeni v seznamech. Odpustili jsme jim samozřejmě placení členských příspěvků a omlouváme je z výborových i výročních schůzí, ale jinak jsou stále s námi: první čestný předseda našeho Klubu v roce 1982-1983 dr. Jan Pavelčík, hudební dramaturgové Jaroslav Carda Jurášek a Slávek Jakubíček, choreograf Jan Čumpelík, folkloristé Jan Miroslav Krist, Laďa Friedl, věrným stín vedoucího Brozanů Věrka Blahutky, od jehož smrti uplynulo právě letos deset let, zpěvák a boží člověk Tonda Čevela, muzikant a folklorista dr. Horymír Sušil, Ledňa, muzikanti Mirek Horsák a Peťa Švehlík z Burčáků, Petr Hrobař z Hradišťanu, Franta Kapsa z Nivnice, Jožka Kučera ze „Zahradníků“, Horňáci Jura Mička a Jara Miškeřík, doktor Jan Rampáček z opavského Výhonku, Milan Šášek, Pavel Šašinka,Franta Vystrčil...

  Takže ten dnešní večer, jsou zde s námi Štěpány nejen legendy živé, ale i všichni ti, které jsem jmenoval a které jsme milovali a vážili si jich pro jejich věrnost lidové písni a tradici. Zatímco vše kolem nás je pomíjivé i my sami, lidová píseň překračuje staletí.

 Je to poselství, do něhož naši předkové vložili svoji moudrost a lidskou zkušenost. A je třeba, aby nadále vyrůstaly generace, které to poselství dovedou číst, přidají k němu kousek svého srdce a pošlou je dál, do budoucnosti, těm, kteří přijdou pro nás. A právě o tom je Klub Štěpánů – o srdci a velké lásce k písni.

Ty klobásy a víno jsou tam hlavně proto, že my chlapi nechceme být sentimentální a neradi dáváme najevo své city.

Tož nechť ten dnešní večer s legendami a členy Klubu Štěpánů ve Vás zanechá ty nejkrásnější dojmy.

 

Jiří Jilík, čestný starosta POPO 2012 na X. Legendách folkloru, 13. 10. 2012 v Uherském Brodě

 

 

 

 

 

 

 

15.10.2012 20:43

Úsměv knihovnic

 Je tomu již pěkných pár století zpátky, kdy se Uherskohradišťsko nacházelo v centru všeho dění. V 9. století zde vyrostlo velkomoravské hradisko, „nevýslovná pevnost Rastislavova“. Na sadské výšině nad Uherským Hradištěm, byly archeology poblíž základů církevního komplexu s metropolitním kostelem nalezena rydélka, kterými byla napsána do vosku první písmena a slova v nejstarším našem spisovném jazyce staroslověnštině. Naše věrozvěstové Konstatin a Metoděj a jejich žáci zde přeložili a napsali mnohé spisy, jež se staly základem naší vzdělanosti, víry i kultury. Jedním z takových děl je Proglas, Konstantinova předmluva k překladu evangelií. Zachoval se z něho sice jen zlomek, ale stojí za to. Však si úryvek pořečtěme:

Kdo může uvést všechny příklady

usvědčující národy bez knih,

které nemluví jazykem srozumitelným?

Ani kdybys uměl všechny řeči,

nedovedl bys vylíčit jejich bezmoc.

Než i já chci připojit své podobenství

a mnoho smyslu podat v málo slovech.

Nahé jsou všechny národy bez knih

a nemohou zápolit beze zbraně

s protivníkem našich duší,

uchystané za kořist věčných muk.

Nuže, národové, kteří nemáte rádi nepřítele,

a jste odhodláni s ním mocně zápolit,

otevřete dokořán dveře rozumu,

když jste přijali nyní zbraň tvrdou,

kterou kovají knihy Páně

hlavu ďáblovu mocně potírající…

  V žádné literatuře té doby a ještě dlouho po ní nenacházíme podobně vášnivý apel k národu, aby dbal o knihy ve své řeči.

Je docela možné, že ty verše Konstantina napadly, když šel z kostela sv. Jiří, jehož pozůstatky jsou v Hradišti pod Masarykovým náměstím, a který v těch místech stál dávno před tím, než král Přemysl Otakar město Uherské Hradiště v polovině 13. století založil a než to náměstí vůbec vzniklo. Možná sv. Cyril nad těmi pravdami hloubal, právě když procházel místy, kde je dnes městská knihovna.

  Nese jméno Bedřicha Beneše Buchlovana (1885-1953), rodáka z  Tučap, osvíceného muže, povoláním učitele měšťanské školy v Uh. Hradišti, zaníceného bibliofila, vydavatele a spisovatele a od r. 1926 i knihovníka městské knihovny. Během svého života napsal a vydal sedmdesát knížek, z nichž podstatnou část tvoří knížky pro děti, ale psal i povídky, romány a literaturu faktu a básnil.  Bedřichu Beneši se ovšem ani nesnilo o takové knihovně, jaké dnes řediteluje Radek Jančář. Svůj původ v židovské synagoze budova nezapře, uvnitř však už bychom náboženské relikty hledali marně. Knihy a zas knihy, časopisy, tichý výtah do pater, počítače, on-line katalogy, čtenáři velcí a malí a – knihovnice. Jejich  usměv si pravidelně odnáším s vypůjčenou knihou jako bonus. A to je jen hlavní budova, vedle toho má knihovna ještě čtyři pobočky v různých částech města. Za četbou, poučením a vzděláním přichází do knihovny více než osm a půl tisíce registrovaných čtenářů, což je více než třetina obyvatel našeho pětadvacetitisícového města.

  Ve čtvrtek 4. října se ředitel knihovny rozjel do Prahy, aby pro knihovnu v zrcadlové kapli Klementina převzal z rukou ministryně kultury Aleny Hanákové titul Knihovna roku 2012 a sedmdesát tisíc korun za 1. místo ve 3. ročníku této celostátní soutěže o nejlepší knihovnu.

  Spěchám s gratulací. Je to úspěch, konkurence byla velká. Hlavně, aby v knihovně nezpychli, ale to asi nehrozí, neboť u nás je dobrým zvykem každý úspěch náležitě potrestat. A tak kromě blahopřání dostal ředitel knihovny na hradišťské radnici i návrh rozpočtu města na rok 2013. Rozpočet městské knihovny je v něm snížen o pět milionů, z dosavadních dvanácti na sedm.

   Ten citát z Proglasu by měl viset i v zasedačce hradišťské radnice, až se bude hlasovat rozpočtu na příští rok. Nevím, jestli to pomůže, ale třeba osvítí hradišťské radní a zastupitele Duch svatý. Cyril s Metodějem, kteří v našem kraji působili, by se u něj mohli přimluvit.

 

                                         Jiří Jilík

Literární noviny, 11.10.2012

14.09.2012 13:18

Vernisáž obrazů Jiřího Holáska

Jak patrno z fotografií (viz fotogalerie), sešla se na vernisáži obrazů MUDr. Jiřího Holáska v Kulturním domě ve Svatobořicích nádherná sešlost lidí od folkloru: cimbalista Jura Petrů, primáš Martin Hrbáč, zpěvák Vašek Horák, Gajdoši z Kopanic, folklorní stařešinové Gusta Knot, Jenda Pavlík a Mirek Jestřabík a mnoho dalších přátel a kamarádů Jurových. Vernisáž se konala v úterý 11. září. Jurovy jihomoravské krajiny je možno vidět ve Svatobořicích až do závěru října a koneckonců kdykoli v jeho ateliéru v Sedleci u Mikulova, taková sešlost se však ne vždy podaří.

25.08.2012 11:20

Na festivalu Mlýnské kolo v Bohuslavicích

 Bohuslavice u Kyjova se staly v neděli 18. září dějištěm  zajímavého festivalu „Mlýnské kolo“, v němž se představily jak folklorní soubory a sbory z okolí, tak také hosté mimo folklorní scénu. V pořadu nazvaném „V laskavém stínu Chřibů“ jsme s Bořkem Žižlavským vystoupili s ukázkami naší literární tvorby. Již dopoledne Expedice dohledala zapomenutou studánku v Lískovci a navštívila barokní hřbitov ve Střílkách. Viz fotogalerie.

30.07.2012 00:20

Dvakrát "Hore Velkú" - nad knihou a pořadem Horňáckých slavností 2012

„Hore Velkú...“ po prvé, to je kniha věnovaná historii Horňáckého mužského sboru z Velké nad Veličkou, vydaná v předvečer letošních Horňáckých slavností. „Hore Velkú...“ po druhé je pořad, který na Strážné hůrce odezněl o pátečním večeru a byl věnovaný právě zmíněnému sboru, který v letošním roce oslavuje 55. narozeniny.

  Nejdříve ke knížce, jejíž součástí jsou i dvě cédéčka s nahrávkami sboru. Členové sboru si zmíněnou publikací dali k jubileu ten nejlepší dárek. Oni jsou totiž „hrdiny“ příběhu mužského zpívání na Horňácku, ale současně i jeho autory. Celá publikace je intervjú s jednotlivými členy, a protože otázky směřují i k jejich zpěváckým počátkům, dozvídá se čtenář mnohé o předávání tradice a silném poutu Horňáků k domovině a písni. Petr Miškeřík, Jiří Miškeřík, Karel Bobčík, Martin Čambal, Miroslav Jagoš, Jan Kománek, Karek Kučera, Dušan a Eda Mičkové, Cyril Prášek, Jarin Slovák, Martin Zálešák – to jsou jen někteří z těch, kteří v knize promlouvají a přivádějí před vnitřní zrak znalého čtenáře další plejádu jmen těch, kteří stáli u zrodu jejich lásky k písni. I přes vývojové peripetie je Horňácký mužský sbor z Velké stále pevným kmenem, z něhož vyrůstá košatá koruna folklorního bohatství Horňácka, neboť se v něm setkávali a setkávají významní nositelé místní tradice, osobnosti s životními zkušenostmi a názory konfrontovanými s generacemi předků. Kniha, skvostně upravená - jak jinak, když jde o horňáckou edici nakladatelství Albert -, udělá největší radost samotným zpěvákům, tradičně orientovaným Veličanům a jejich spřízněným duším; pro zvídavého cizince bude ovšem poněkud obtížné vyznat v rozkošatělém velickém rodokmenu. Kladem knížky je i úvodní kapitola dr. Antoše Mičky o historii sborového zpívání na Horňácku a zejména nepřeberné množství fotografií, na nichž defilují ti, jimž po léta přijíždíme aspoň jednou v roce do Velké na Horňácké slavnosti naslouchat.

  Jestliže knihu zvládl vydavatel s profesionální erudicí, nedá se totéž říci o tvůrcích pátečního pořadu „Hore Velkú...“. Byť mužský sbor byl jako obvykle vynikající a doplněn na závěr o řadu bývalých členů dokázal i za deště připravit divákům silné zážitky, pak, ve chvíli, kdy se slova ujímali moderátoři, ten zážitek rychle vyprchával. Byť nápad nahlédnout do zkoušky sboru je sám o sobě nosný, neboť skýtá možnost představit zpěváky jinak, než jak je vídáme při vystoupeních, nedokázali ho autoři rozvinout do zajímavého představení, kromě sdělení, že se na zkouškách oslavuje a pije, což se ovšem je jevem spíše obecným než specificky horňáckým. Jejich dialogy připomínaly tlachání moderátorů regionálních rádií, a tak příležitost diváka obohatit ještě jiným, nadčasovým sdělením, což by si sbor zasloužil, zůstala promarněna. Soudím, že by měli jít ještě na čas do učení k Jiřímu Miškeříkovi a Tomáši Sečkářovi, kteří o sobotním večeru v pořadu „Katerino staň hore“ zvládli svoje party zcela bravurně s využitím dobře pointovaných špílců a s příkladným naplněním úsloví, že méně znamená více.

   A když už jsem „skočil“ do sobotního večerního pořadu, je třeba říci, že to byl pořad nadmíru zdařilý, ukázka toho, jak se dá i vážné téma pojednat vtipně a současně s vážností tématu. Byli jsme svědky obrazů života nelehkého, ale vnitřně svobodného, hrdého a citově bohatého. Nedělní pořad dětských souborů, který předbíhal před „Katerinú“ a byl výtečný, by ovšem neměl být opomenut aspoň touto jedinou větou: To, jakým Horňácko je, začíná v dětech!

                                  Jiří Jilík

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30.07.2012 00:18

O hradbách starých i nových. Slovácký deník 20. 7. 2012

  Naše město Hradiště, jako by nám chtělo dokázat, že mu titul „historické město“ opravdu náleží, poskytlo další hmatatelný doklad své královské minulosti. Zbytky barokních hradeb objevené v zahradě domu na Velehradské třídě nás vracejí do minulosti a připomínají, že více než měšťanskou idylou bylo město původně pevností, o jejíž hradby obtékané řekou Moravou si měli roztříštit hlavu ti, kdož dostali zálusk na bohatství velehradského kláštera. Právě na žádost velehradského opata  král Přemysl Otakar II. v roce 1257 pevnost nazvanou původně Nový Veligrad na ostrově v řece Moravě založil, což prý okomentoval zvoláním „Zahradím já Uhrům tuto dieru!“ Kamenné hradby, které město obklopily ve 14. století, byly vskutku bytelné a nezdolalo je ani vojsko takového válečníka jakým byl král Matyáš Korvín. Nezdolány zanikly až v novověku, kdy začaly bránit stavebnímu rozvoji města. A koneckonců proti dnešním lupičům by byly stejně málo platné, neboť se loupí a drancuje jinak, jak se o tom každým dnem dozvídáme z médií, sledujících kauzu trestně stíhaného pana poslance Ratha, kterému se láhve s vínem zničehonic proměnily na miliony, anebo paní poslankyně Parkanové, která tak miluje svou vlast, že hodlá dál působit v politice; jistě by jí to slušelo v nějakém kontrolním výboru, který dohlíží na hospodárnost vynakládaných prostředků. Je proto správné, aby se poslancům zdvihly platy, aby se dostal nějaký ten drobek i na ty slušné, kteří nedovedou měnit víno v miliony, anebo prostě na zlodějnu nemají žaludek.

  Městské hradby byly zbourány tak, že z nich zůstaly jen sem tam nějaké zbytečky, které zkoumají archeologové. Zbourat hradby nedůvěry, které vybudovali mezi sebou a občany politici, tak snadno nepůjde.

                                             Jiří Jilík

13.07.2012 21:36

Vzniká film o Lednickém parku

Pod pracovním názvem „Libosad vypravuje“  natáčí režisér Ivan Stříteský (SKYFILM Prostějov) dokumentární snímek věnovaný historii a obnově lednického zámeckého parku. 8. a 9. srpna jsme natáčeli v interiérech zámku. V roli průvodkyně zámkem se ve snímku objeví herečka – ale i skutečná prázdninová průvodkyně -  Pavla Dostálová. Natáčelo se i v exteriérech, a to vystoupení hudební skupiny Rattus z Přerova, která interpretuje středověkou hudbu. Pár snímků z natáčení ve fotogalerii. (Mimochodem – Pavla je šikovná po tátovi.)

02.07.2012 17:06

Neděle na Slovácku ve skanzenu se vydařila

Pořad Neděle na Slovácku, který se uskutečnil ve strážnickém skanzenu v rámci MFF Strážnice v sobotu 23. června a který jsme připravovali a moderovali společně s etnoložkou Markétou Lukešovou, se vydařil. Zásluhu na úspěchu Folklorního klubu měl Vladimír Doskočil, herec Slováckého divadla a můj dávný kamarád, který předčítal ukázky z národopisné literatury, a samozřejmě účinkující - členové folklorního spouboru PENTLA a muzikanti z muziky téhož souboru, členky ženského sboru ČEČERA ze Starého Hrozenkova a zpěvačky ze Vsetína Darina Budíková a Lucie Kapustková. Poděkování patří i paní PhDr. Aleně Prudké z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a PhDr. Pavlu Popelkovi z Muzea J.A.K. v Uherském Brodě, kteří v pořadu zasvěceně promluvili, a v neposlední řadě i těm, kteří nás svou tvorbou k pořadu isnpirovali - spisovateli F. Horenskému (1866-1933) a sběrateli E.Peckovi ( 1857-1933). (Fotografie z pořadu ve fotogalerii.)

 

02.07.2012 17:02

Cena města za rok 2011 MUDr. Igoru Stanclovi

 Rada města Uherské Hradiště udělit Cenu města Uherské Hradiště za rok 2011 MUDr. Igoru Stanclovi.  Na slavnostním předání této ceny 19. června jsem přednášel medailon muže, který je potomkem jednoho z posledních žijících měšťanských rodů v Uherském Hradišti. Igor je nositelem rodové tradice a cítí se vázán poselstvím svých předků – předat dědictví nejen majetku, ale i ducha příští generaci. V dnešní době postoj dosti nemoderní. Z domu, ve kterém rod žil půldruhého století, a ze kterého v roce 1948 vyvezli celou rodinu do náhradního bytu na smeťařských vozech, se vrátil na počátku 90. let, aby ujal znovu rodinného dědictví. Ujal se ho s vědomím, že dům, z něhož vyšel jeho děd Josef Stancl, první český starosta Uherského Hradiště, je pamětí města. Jeho vědomé úsilí provozovat dál lékárnu v domě, v němž existovala od 17. století, a podtrhnout rekonstrukcí urbanistické hodnoty domu, přineslo svoje ovoce. Díky tomuto úsilí jsou renesanční sgrafita na fasádě lékárny U Zlaté koruny krásné, jako kdysi a podobně je tomu i s barokními malbami olomouckého malíře Sadlera v oficíně lékárny.

  Zájemcům o historii lékárny a osudy Stanclovy rodiny doporučuji knihu, kterou jsme společně s MUDr. Igorem Stanclem a PhDr. Janou Spathovou napsali. Jmenuje se „Lékárna u Zlaté koruny. Příběh lékárny a lékárníka Josefa Stancla“, vyšla v roce 2008 a je k dostání výhradně v lékárně U Zlaté koruny.

07.06.2012 23:10

Ti lepší odcházejí...

  Není to tak dávno, co jsme se na mařatickém hřbitově rozloučili s primářem MUDr. Petrem Hrobařem, a v pátek 1. června nás zaskočila nečekaná zpráva o tom, že zemřel primář MUDr. Bohumír Václav Popelář, jemuž nikdo neřekl jinak, než Vašku. Odešel za Petrem. Ti dva si budou mít tam nahoře spolu co vypravovat a na co vzpomínat. Oba byli jako lékaři vynikající odborníci, ale současně lidé se srdcem, vlídní k pacientům i k personálu nemocnice. A byli pokračovateli, patrně posledními, dobré tradice, kdy lékaři měli i svou společenskou prestiž, ať již pro svůj široký vzdělanostní rozhled anebo zásluhou rozmanitě uplatňovaných kulturních zájmů. Proto jsme se s nimi mohli potkávat nejen v hradišťském špitále, ale i v místech společenského a kulturního dění.

  Oba také patřili do veliké rodiny Klubu Štěpánů, který se schází jednou za rok, vždy mezi vánočními a novoročními svátky v Domě kultury v Uherském Brodě. Byli pravidelnými účastníky každoročních bohémských schůzek lidí stejné krevní skupiny, kteří se zaprodali folkloru. Stisknout si s nimi ruku, připít si pohárkem vlašáku nebo frankovky, pobesedovat, zasmát se historkám skutečným i prášilovským, zdvihnout ruku hore a společně si zazpívat, takové chvíle patří pro nás, milovníky lidové písně, k těm nejvzácnějším.   

  Až se letos do Uherského Brodu po jedenatřicáté sejdeme, budou Petr i Vašek opět s námi a mezi námi. Společně s mnoha dalšími: Janem Pavelčíkem, Věrkem Blahutkou, Mirkem Horsákem, Slávkem Jakubíčkem, Jendou Čumpelíkem, Cardou Juráškem, Horymírem Sušilem, Janem Rampáčkem, Peťou Švehlíkem, Frantou Vystčilem, Milan Šáškem a Pavlem Šašinkou, Tondou Čevelou, Hugo Domesem, Laďou Friedlem,Františkem Kapsou,Jendou Kristem, Jožkou Kučerou, Jarkem Miškeříkem... Členství v Klubu Štěpánů totiž nezaniká úmrtím člena. Všichni, i ti, které již na tomto světě nepotkáme, jsou dále vedeni jako členové, jen při prezenci je uváděno do podpisové kolonky „omluven“. Ta klubová tradice nevzdávat se svých „odešlých“ a vnímat je jen jako momentálně nepřítomné je přenádherná a má i svůj filosofický podtext: náš život má smysl jen v generační kontinuitě a hodnota stopy, kterou po sobě člověk zůstavuje je podstatnější, než délka fyzického bytí.

   A tak neúčast Vaška Štěpána Popeláře (a Petra Štěpána Hrobaře) bude na letošním POPO omluvena. Optimismus členů Klubu Štěpánů jistě neumenší bolest těch nejbližších, kteří se s Vaškem rozloučí v sobotu 9. června v brněnském krematoriu, ale také spolupracovníků i pacientů, kterým pomohli, které vyléčili. Těm všem budou chybět. Pokud jde ovšem o někdejší pracoviště obou, už dávno jsme si zvykli, že ti lepší odcházejí. Nicméně v tomto ohledu smrt není jejich nejzákeřnějším nepřítelem.

 

                                                                                                                                                                                    Jiří Štěpán Jilík

29.05.2012 05:40

Zprávy od kamery

Folklorní magazín v Tupesích

V sobotu před jízdou králů (26.5.) jsme ostravským studiem ČT natáčenli reportáže v Tupesích pro Folklorní magazín. Jedna je o Muzeu keramiky, druhá ze soutěže dětských zpěváků O tupeský džbánek, která probíhá v nádvoří muzea. Je to jedna z mnoha nenápadných folklorních akcí, kde se děje něco velmi důležitého - děti z Tupes a okolních obcí si vytvářejí vztah k lidové písni a ke kroji. I keramické muzeum stojí za to - doporučuji k návštěvě.

V sobotu večer jsme i se štábem vyrazili do vlčnovských búd. O tom se nedá nic psát, musí se zažít. Noc ve vlčnovských búdách v předvečer jízdy králů, to jsou chvíle, kdy si člověk uvědomuje proč nechce žít nikde jinde než na Slovácku. Byli jsme hosty u Zdeňka Mikulce, který měl pronajatou búdu od známého. Víno bylo skvělé a společnost také. Se Zdeňkem jsem zavzpomínali na jeho tatíka, Frantu Mikulce (gumaře), který byl v 70. letech členem "mé" Osvětové besedy, když jsme zahájili proces přeměny jízdy králů z vesnického obyčeje na folklorní slavnosti. Franta, hráč na banjo, veselý druh a dobrý kamarád zemřel asi před pěti lety a letos odešla i jeho paní. Tak se postupně vytrácíme...

 

Libosad vypravuje

V těchto dnech vzniká  v režii Ivana Stříteského film o zámeckém parku v Lednici. Režisér má hodně přírodních záběrů nasnímaných, takže v přípravě scénáře šlo hlavně o to, dát tomu všemu příběh. A odlišit jej od všech ostatních, neboť je jen málo míst, kde se filmaři pohybují častěji, než v Lednici. Takže ten příběh bude vypravovat park sám o sobě; snímek by se dokonce mohl jmenovat Libosad vypravuje. Kromě parku a ing. Krejčiříka,  jednoho z autorů projektu obnovy parku, chci do snímku uvést skupinu, která se jmenuje se Rattus-rattus - tři hudebnice a zpěvčky, jeden hudebník a tanečnice - a zpívá středověké písně. Všiml jsem si jich 30. dubna na Buchlově, kam jsme s Expedicí Chřiby "zabloudili" při zahájení sezóny. Minulý týden jsme je s Ivanem v Přerově pro vystoupení ve snímku získali. A ve filmu se také objeví můj kamarád, břeclavský malíř Antonín Vojtek, který kdysi na zámku v Lednici bydlel. Je to malíř lužního lesa, ale nejen to, Tonda je i spisovatel, který dovede vyjádřit svoje pocity a myšlenky. Už ho vidím u malířského stojanu pod mohutným platanem...

29.05.2012 05:34

Letos jsou na Slovácku králové dva

Jízdy králů jsou za námi – kunovická i vlčnovské. Zejména Kunovice „se vytahují“. Zásluhu na tom nesporně nese upravený střed města – rekonstrukce někdejšího statku. Kunovice tím získaly nádherný prostor pro pořádání kulturních i folklorních akcí. Římské fórum – řekli bychom samozřejmě v nadsázce. Králem v Kunovicích byl Jakub Machálek.

I ve Vlčnově probíhala jízda králů ve změněných podmínkách – opět zásluhou úprav ve středu obce. Přímo ve středu obce, v tzv. „jamě“ vyrostl amfiteátr, do něhož přenesli pořadatelé vystoupení folklorních souborů ze stadiónu TJ. I propojení s jarmarkem lidových výrobků v parku nad amfiteátrem je velice šťastným počinem – vlčnovské slavnosti se tak přenesly z poměrně vzdáleného sportoviště zpět do obce. Snad i moje moderování  souborů v tomto novém prostoru  odpovídalo situaci a přispělo k dobré závěrečné tečce za letošní jízdou králů. Vlčnovským králem byl jedenáctiletý Martin Matušík, otec mého žáka Jiřího Matušíka, odchovanec souboru Hradišťan a posléze Olds Stars Hradišťan. Náročnou ale úspěšnou premiéru má za sebou i Olga Floriánová, nová ředitelka Klubu sportu a kultury, někdejší etnoložka Slováckého muzea v Uh. Hradišti. Přeji jí, ať se jí ve Vlčnově daří; je to milá a vzdělaná dáma, která může mnohé věci týkající se kulturního dění ve Vlčnově posunout kupředu.
 

29.05.2012 05:18

Profesor Josef Pešák sedmdesátiletý


Univ. prof. RNDr. Josef Pešák, CSc., působící na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, se 21. května dožil významného životního jubilea – 70 let. Jubilant je sice předním evropským odborníkem na koktavost (balbuties) a v tomto oboru také shledáváme významný přínos jeho celoživotní vědecké činnosti, ale se stejným nadšením, jako se věnuje výzkumu příčin a léčení vad řeči, se oddává i zpěvu v kruhu kamarádů před cimbálem. Folkloru, své druhé životní lásce, se aktivně věnoval od 70. do konce 90. let jako člen mužského sboru Lúčka z Kudlovic i jako scénárista a režisér folklorních pořadů. Úzce spolupracoval také s uherskobrodským souborem Olšava. Trvalé zakotvení v Olomouci, náročný vědecký program a zdravotní stav mu v posledních letech neumožňují plné zapojení do folklorního dění na Slovácku, zůstává však nadále aktivním členem Klubu Štěpánů v Uherském Brodě a členem jeho výboru. Do dějin tohoto sdružení jako jeden z jeho čestných starostů. Členové zmíněného elitního folklorního klubu, který má dnes na tři sta členů u nás i v několika evropských zemích, USA a Kanadě, přejí jubilantovi hodně zdraví a další úspěchy v jeho vědecké činnosti, jejíž zásluhou mnoho mladých lidí v České republice, ale i na Slovensku, v Belgii, Francii a USA překonalo životní handicap a získalo ztracené sebevědomí. A samozřejmě i zdárné dokončení jak rozpracované studie O neplynulosti řeči a Tvorbě hlasu a řeči, ale i rukopisu o putovní hradišťským Dolňáckem a Uherskobrodskem. (jj)
       

14.05.2012 16:11

Neděle na Bunči s expedicí Chřiby.

Srazu na Bunči u příležitosti 10. výročí vzniku Expedice Chřiby se v neděli 13. května zúčastnila bezmála stovka příznivců. Dopoledne se uskutečnila druhá premiéra DVD snímku "Z kraje pod Buchlovem. Pohádky a pověsti" z produkce agentury SKYFILM Prostějov (režie Ivan Stříteský, scénář Jiří Jilík). Do scénáře jsem napsal postavy dvou průvodců krajinou pro své kamarády, herce Slováckého divadla Vladimíra Doskočila a Martina Vrtáčka. Ti dva postupně procházejí čtrnácti obcemi Mikroregionu Buchlov (Boršice, Břestek, Buchlovice, Hostějov, Medlovice, Modrá, Osvětimany, Salaš, Staré Hutě, Stupava, Stříbrnice, Tupesy, Velehrad a Zlechov) a navštěvují místa, k nimž se vztahují místní pověsti. Výjevy z těchto pověstí a pohádkových příběhů tvoří hranou část filmu, v níž se do postav převtělují jak zmínění profesionálové, tak mnozí ochotníci. Hodinový snímek lze rozdělit do třech částí: pohádky, historické pověsti a pověsti o Velké Moravě. (Snímky z filmu viz ve fotogalerii.)

Souběžně s filmem vyšla i stejnojmenná knížka, do níž editoři  Jiří Jilík a Bořek Žižlavský zařadili jak pověsti obsažené ve filmu, tak řadu dalších místních příběhů vztahujících se ke zmíněným obcím. Ilustrační doprovod tvoří z větší části fotografie z filmu.

Po obědě vyrazila asi padesátičlenná skupina na vycházku k tzv. Italskému mostu, vzdálenému asi 3 kilometry od Bunče, ale málo známému, neboť leží mimo turistické trasy. Zasvěceným průvodcem byl člen expedice Jiří Blaha, který se na Bunči narodil a strávil několik let svého dětství v arcibiskupské hájovně.

Po celý den panovala dobrá nálada podporovaná sice chladným ale slunečným počasím vhodným pro putování jarní přírodou. Zájemci si mohli zakoupit starší svazky edice Chřiby záhadné a mytické, včetně „jedničky“, která vyšla v minulých dnech ve 2. vydání, i nejnovější, šestý svazek Chřiby po hradských cestách.

(14.5.2012)

20.04.2012 10:32

Expedice Chřiby oslaví desetileté jubilem

V roce 2002 poprvé vyrazila na výzkumnou   cestu do Chřibů  pětice kamarádů, zájemců o historii, přírodu a památky. Jejich cílem bylo hradisko Sklepisko nedaleko Košíků. Tehdy se zrodila Expedice Chřiby, jejímiž iniciátory byli tehdejší šéfredaktor Slováckých novin Jiří Jilík a vedoucí redaktor  Zpravodaje Městského úřadu v Uh. Hradišti Bořek Žižlavský.  Dalšími členy expedice se stali zoolog Pavel Bezděčka,  vydavatel Pavel Baščan,  amatérský archeolog  Ladislav Kandrnál a student Martin Žižlavský. Po dobu pěti let, týden co týden, byla ve Slováckých novinách věnována jedna tisková strana textům a fotografiím, kterými členové mapovali známá i neznámá místa v Chřibech, zaznamenávali pověsti a vyprávěnky a zabývali se otazníky, kterými Chřiby oplývají.  Práce expedice postupně získala i knižní podobu – do roku 2005 vyšlo pět svazků publikace Chřiby záhadné a mytické,  dále pak kniha Z Bunče na Kamínku za starými příběhy hor, v roce 2006 videofilm Chřiby – hory lidí a mýtů a konečně v loňském roce 6. svazek expedičních cest s názvem Chřiby po hradských cestách. Během deseti let došlo k personální obměně a Pavla Bezděčku a Michala Baščana vystřídali noví členové z Kroměřížska,  Hradišťska i Kyjovska - Gusta Knot, Jarda Hrabec, Jiří Blaha, Karel Grabovský, Ivo Hubík a někteří další.

Deset let svého trvání oslaví Expedice Chřiby setkáním se svými příznivci a čtenáři v neděli 13. května v rekreačním středisku na Bunči.  Dopoledne od 10 hodin shlédnou účastníci nový  dokumentární film Z kraje pod Buchlovem – Pohádky a pověsti Chřibů. Po obědě vyjdou účastníci na vycházku k tzv. Italskému mostu.

Na oslavách bude v prodeji reedice  1. svazku publikace  Chřiby záhadné a mytické

15.04.2012 20:28

Zemřel nám kamarád Karel Mičulka

Poslední březnovou sobotu se sešla na chatě v Chřibech, na Trnávkách nedaleko Buchlovic, parta lidí, kteří řadu let společně putují horami a vydávají o nich svědectví v ediční řadě knížek Chřiby záhadné a mytické – členové Expedice Chřiby. Jedním z účastníků schůzky byl i Karel Mičulka ze Bzence. Původně samotářský poutník, který v Chřibech trávil každou volnou chvíli, byl nejdříve průvodcem k nám neznámým lokalitám, až postupně před několika lety splynul s naším kolektivem. Tichý, jak se od člověka pohybujícího se v přírodě očekává, až uzavřený, znal mnohá místa, kudy nevedou žádné turistické cesty. Skromný a věrný kamarád, milovník piva a chřibských záhad, nikdy se neprosazoval, ale na ohníčcích v očích bylo vidět, že věděl a znal více, než dával najevo.

 Na zmíněné schůzce jsme plánovali oslavy 10. výročí vzniku expedice a Karel se s námi na ně velice těšil, stejně jako na vydání dalších dílů naší chřibské edice. Tehdy mi vyprávěl o knize, na které pracuje, a v níž se vyjadřuje k některým záhadným chřibským lokalitám, jako je Králův stůl nad Modrou nebo proslulé stupavské náhrobní kameny. Vydání své knihy se, bohužel, už nedočká. O velikonočním pondělí jsme se dověděli smutnou zprávu – den před tím, 8. dubna, náš kamarád Karel Mičulka náhle a nečekaně zemřel. Bylo mu teprve osmapadesát let. Už se neprojde Chřiby, které tolik miloval. Jeho tajné stezky zůstanou opuštěny a nám zůstává jen vzpomínka na přemýšlivého poutníka, který krok za krokem poznával svět a přírodu Chřibů. Svoje svědectví však již sdělit nestačil. Při našich cestách horami na něj budeme vždy s úctou vzpomínat.

 

 Jiří Jilík

 

Foto: Karel Mičulka na fotografii Bořka Žižlavského

 


 

09.04.2012 20:58

Na vernisáži L. Hodného v Týně

S Bohumilou, dcerou Petrou i vnukem Maximem jsme se o Velkém pátku rozejeli do Týna nad Vltavou, na vernisáž výstavy malířské a knihařské tvorby Ladislava Hodného a jeho synů. Městská galerie v Týně praskala ve švech; tolik přátel a příznivců má tento vykající umělecký knihař a malíř. Na zahájení promlouval autorův přítel Ivo Šmoldas, hrál „džezík“, ve kterém si Laďa exceloval na bicí a všechno „kameroval“ Karel Slach, s nímž jsem se kdysi setkal při společné práci pro režiséra Slávka Bařinku.

S uměleckým knihařem Ladislavem Hodným (1940) z Týna jsem se v životě setkal jen párkrát; jeho rodiče se zastavovali v Kunovicích o prázdninách cestou na chalupu na Slovensko. Láďova otce, taky Ladislava, a mého otce Fanka, spojovala profese – oba se věnovali umělecké knižní vazbě. Těch několik letmých prázdninových návštěv v době, kdy jsme byli ještě kluci či snad studenti, nás zvláštně spojilo, byť jsme se v dospělosti setkali pouze jednou - na Laďově výstavě ve Skalici na Slovensku. Spojnicí mezi námi se stala dcera Petra, která se vyučila knihařkou (stejně jako oba synové Laďovi) a podědila po dědovi Fankovi dílnu. S Laďislavem se setkávala na seminářích knihařské asociace.

Před Velikonocemi přišla pozvánka na výstavu do Týna. Rozejeli jsme se do Čech. V Týně se k nám připojil i syn Tomáš a bylo z toho to báječné překvápko i opětovné zjištění, že přátelství může žít i na dálku, pokud jsou přátelé, jak se říká, stejné krevní skupiny. Snad se s tvorbou mého kamaráda Ladislava Hodného v příštím roce bude moci seznámit i uměnímilovná hradišťská veřejnost. (Viz též fotogalerii.)

09.04.2012 10:24

Novinky...jarní

Jsou stupavské kameny slepou uličkou?

Ve čtvrtek 12. dubna od 17 hodin dojde na Památníku Velké Moravy k disputaci na téma domnělého hrobu sv. Metoděje v Chřibech. Hlavní slovo budou mít archeolog doc. Luděk Galuška z Moravského zemského muzea v Brně a jeho syn Jiří, který psal na toto téma seminární práci na vysoké škole. Mně byla přisouzena role romantického badatele, mně koneckonců velmi sympatická, který bude verdikty vědeckých autorit zpochybňovat.

Tak zvaná stupavská falza, vyhledaná na základě snu Klementýnou Maštalířovou ze Stupavy a vykopaná v roce 1932, nazývá archeolog a publicista Karel Sklenář v knize Slepé uličky archeologie největší falzifikátorskou aférou československé archeologie. Je to zvláštní příběh, který podnes není prost četných otazníků.

Upozorňuji rovněž na to, že dvě z kamenných desek s nápisem v hlaholici ohlašujícím, že jde o kamennou desku z hrobu sv. Metoděje, tedy dvě nejvýznamnější části tzv. stupavských falz, si mohou návštěvníci prohlédnout v Památníku Velké Moravy, kde jsou vystavena až do konce roku. Kamenné desky jsou od svého objevu v r. 1932 veřejně vystaveny podruhé. Poprvé se tak stalo v 90. letech min. stol. v Brně v rámci výstavy věnované archeologickým a historickým falzům. Po novém roce s největší patrností na dlouhá desetiletí, ne-li navždy, zmizí opět v muzejních depozitářích, neboť věda se nerada chlubí svými „slepými uličkami“, byť nebýt právě jich, byla by prosta možnosti ohromovat nás svými vítězstvími.

 

Premiéra pověstí a pohádek z kraje pod Buchlovem

 

V pátek 13. dubna bude mít na Velehradě premiéru jeden z dalších dokumentárních filmů z tvůrčí dílny SKYFILMU Prostějov (Stříteský režie, scénář Jilík). Hodinový DVD snímek, který je kombinací dokumentu s hraným filmem má název Pohádky a pověsti z kraje Pod Buchlovem, vznikal v obraze v minulém roce na objednávku Mikroregionu Buchlov. Průvodci filmem jsou dva herci Slováckého divadla, kteří žijí v Chřibech Vladimír Doskočil (Smraďavka) a Martin Vrtáček (Staré Hutě), kteří provádějí diváky čtrnácti obcemi zmíněného mikroregionu a jsou i hlavními protagonisty úryvků z pohádek a pověstí, které se v obci vypravují. Šlo o mimořádně náročný projekt, na němž se podílely desítky spolupracovníků, ať již šlo o ochotnické herce či členy folklorních souborů, ale také starosty, pracovnice místní akční skupiny v Buchlovicích, či další činovníka obecních úřadů, dobrovolné pracovníky v kultuře apod. Zda a jak jej přijmou první diváci, dozvíme se pozítří. Nutno dodat, že současně s DVD vychází i publikace pověstí obsažených ve filmu (editoři Jilík a Žižlavský) a CD s nahrávkami lidové hudby.

 

O knihách znovu na MFF ve Strážnici

 

Po tříleté pauze se vrací do programů Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice Folklorní klub, ve kterém jsem představoval literaturu, reflektující svět lidových tradic a folkloru. Nový projekt s rámcovým názvem Slovácká čítanka, který jsme vytvořili s pracovnicí NULK, etnografkou Markétou Lukešovou, se uskuteční v rámci MFF Strážnice v sobotu 23. června v jednom z objektů (stodole) ve skanzenu. Jak lze dovodit z názvu, nebudeme jako dříve představovat pouze nově vydávanou národopisnou literaturu, ta bude spíš v krátkém přehledu, ale chceme připomenout starší a většinou již zapomenuté autory a jejich tvorbu. Letos bude mít v klubu hlavní slovo František Horenský, rodák z Pašovic, který působil jako učitel v Boršicích u Buchlovic. Již zapomenutý autor dvou knížek Slovácké obrázky a Nové slovácké obrázky a řady fejetonů publikovaných zejména ve Slováckých novinách na přelomu 19. a 20. století, dal jednou svou prací i název celému klubovému pořadu: Neděle na Slovácku.

V klubu však představíme i další zajímavé práce, kupř. monografii etnografa Pavla Popelky Od vínku k obálence, a zazní i poezie básníka Miroslava Kapinuse.

V pořadu vystoupí členové a muzika souboru Pentla z Boršic a ženský sbor Čečera ze Starého Hrozenkova, texty bude předčítat a verše recitovat člen uměleckého souboru Slováckého divadla v Uherském Hradišti.

 

08.04.2012 00:07

Novinky v čase minulém

Besedy v Mařaticích, Strání, Podolí a Svatobořicích Mistříně

 Po Mařaticích se besedy na téma „Jdu Slováckém krásným“ uskutečnily i v kulturním domě v Podolí (12. 2.) a ve škole ve Strání (21.2.). Vrátily mě na chvíli do časů, kdy jsme s Miškem Evenem putovali Slováckem, navštěvovali folklorní festivaly, vinné sklepy v Kobylí, vyzpěvovali zavádku v Bílovicích či na Vrbici, o masopustu projížděli vesnicemi na Uherskobrodsku...

Poslední beseda, tentokrát věnovaná Expedici Chřiby a naší poslední knížce Chřiby po hradských cestách se uskutečnila 27. Února ve Svatobořicích-Mistříně. Byť vesnice leží mimo chřibskou oblast i zde se našlo hodně zájemců o romantickou archeologii; přijeli i přátelé z Vracova a Šardic. Navíc – maminka ThDr. Františka Přikryla (1857-1939), o němž publikace pojednává, se narodila v Mistříně, a tak sem to téma rodově patří. Po skončení fotografické projekce umně sestavené a výstižně komentované Bořkem Žižlavským jsme ještě dlouho seděli u dobrého vína a udělali si „schůzi“ Felicity, protože dojeli Vracovjáci a byli jsme skoro usnášeníschopní.

 

Tom Vizard opět na Památníku Velké Moravy

 V pátek 30. února natáčel štáb brněnského studia České televize na Památníku Velké Moravy jeden z pořadů seriálu pro mládež Záhady Toma Wizarda. Protože jsem měl týž den službu, byla mi svěřena role zaměstnance památníku, sestávající se asi ze čtyř vět pronesených během šesti kroků.

 

Pitínského inscenace je skvostná

 Pitínský pro Slovácké divadlo inscenoval klasickou předlohu Karla Václava Raise Kalibův zločin. V neděli 30. dubna jsme s Radkem Jančářem, ředitelem uherskohradišťské knihovny, mohli konstatovat, že jde – jak tomu v případě Pitínského inscenací ve Slováckém divadle bývá – opět o skvostné představení s výtečnými hereckými výkony Tomáše Šulaje a Ireny Vackové.

Kontakt

PaedDr. Jiří Jilík

jiri.jilik@gmail.com

Zerzavice 1933
Uherské Hradiště
686 01

722 984 125

Vyhledávání

NAKLADATELSTVÍ VELIGRAD NABÍZÍ knihy Jiřího Jilíka

Chřiby, strážci středního Pomoraví

Žítkovské čarování

Záhadná jízda králů

Chřiby, hledání hrobu sv. Metoděje

U nás na Slovácku

Lékárna U Zlaté koruny

Eveno-Byl jsem tu s vámi rád

Bohuslav Matyáš: Rád jsem vás poznal

Muž, který viděl démona

Zapomenuté příběhy slováckého Dolňácka

Pověsti z hor a podhůří

Tajemný Říp

 

 

Objednávky: viz kontakt

 

PŘEDNÁŠKY, BESEDY, AUTORSKÁ ČTENÍ

8. prosince, knihovna Skalička, 15.00 hod., beseda pro seniory

13. prosince, Knihovna v Modré, 16.30 hod., Jdu Slováckem krásným

5. února, Muzeum F. Skopalíka Záhlinice, Záhadná jízda králů, 17.00 hod. (S V. Doskočilem a Vlčnovskými búdovými umělkyněmi)

21. března 2019, Městská knihovna Bystřice pod Hostýnem, 17.00 hod., Žítkovská čarování

5. dubna 2019, Městská knihovna Kostelec na Hané, Záhadná jízda králů

15. června, Kordárna Starý Hrozenkov, Žítkovské čarování (neveřejná akce)

21. června, MFF Strážnice, skanzen, 11.00-12.00, pořad Lidová čítanka - Z dějin malého Slováčka

24. srpna, Kordárna Starý Hrozenkov, Žítkovské čarování (neveřejná akce)

3. října, Otrokovice, Městská knihovna, 17.00 hod., Žítkovské čarování

10. října, Hustopeče, Městská knihovna, 17.00, Žítkovské čarování

 
 
 

 

© 2007 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode